Profesionál

Je to trochu netradiční vidět Belmonda v něčem, co není přímo komedie, ale i tak se člověk občas pousměje. Je tu i dost akce a občas i drsné. Belmondo se po dvou letech vrací do Francie jako tajný agent, který utekl ze zajetí v Africe a jde se mstít. Protože je profík, tak si většinu svých kolegů maže na chleba a je vždy krok před nimi. Co má vlastně za lubem a podaří se mu to? Konec je docela překvapil. Filmu dost přidává i úžasná Morriconeho hudba. "Ten croissant platí kamarád." (20.07.2020)

Celkový dojem z filmu mám vždycky neradostný - špinavé zákulisní politické čachry, sviňští policajti a poprvé, kdysi hodně dávno, mě dost překvapil unhappyend. Na druhou stranu je to film s Belmondem, a ten si nemůže odpustit všelijaké vtípky a žertíky a komické vložky. A to je právě to, co filmu trochu vyčítám - to, že nezůstal cele ve vážné rovině (aspoň jako ve stylizovaném africkém začátku), a nebo že nebyl pojatý s větší nadsázkou. Tenhle slepenec vážné tragédie a francouzsko-belmondovsky rozpustilé komedie, mi zkrátka příliš dobře neštymuje dohromady. Takže i když mám Profesionála rád, na pět ho necením; ale bez rozmýšlení bych dal pět za překrásnou, existenciálně silnou, osudově naléhavou Morriconeho ústřední melodii. Jinak moje nejoblíbenější scéna je samozřejmě ta s lesbicko-sadistickou seržantkou (božská Dany Kogan), geniální. Potom Beaumontův duel s Rosenem (ve své roli hodně přesvědčivý Robert Hossein), no a ten neradostný závěr mi nakonec přijde jako nejlepší ze všech možných závěrů, jen ať si lidičkové nezvykají, že v belmondovce musí všechno dobře dopadnout. P.S.: Jak si tak pročítám zdejší komentáře, někdo tu poznamenal, že bez Morriconeho hudby by film byl mnohem obyčejnější, méně zajímavý... Když nad tím tak přemýšlím, něco na tom opravdu je, ta moje čtvrtá hvězda je z největší části asi fakt za tu hudbu. (13.09.2014)

Atentátnický krimi thriller s Belmondem v roli agenta, který chce natruc nadřízeným dostát svému úkolu zabít prezidenta (nyní už spřátelené) africké země. Jean-Paul zde spíše připomíná Bonda či Bourna, než své oblíbené všeho schopné usměvavé komisaře Bertrandy a podobné typy. A také Robert Hossein dobře hraje všeho schopnou chladnou policejní svini komisaře Rosena. Povedený konec - jinak jen mírně nadprůměrný film. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=fsCk5wJX9TE (15.04.2009)

Film o tajném agentovi francouzské vlády, zrazeném vlastní zemí, se řadí mezi nejznámější snímky Jeana-Paula Belmonda. Poté, co se Joss Beaumont vrací z Afriky do Francie, tak rozehrává hru na kočku a na myš, s vládou své rodné země. A je se na co dívat. Profesionál není jako typická Belmondovka. Je více akční, drsný, ale samozřejmě dojde i na tradiční hlášky a humor v podání hlavního hrdiny. Ennio Morricone je hudební Bůh - to ví každý, ale zde vytvořil jeden ze svých úplně nejlepších partů a hudba v tomto případě opět posouvá už tak kvalitní film do úplně jiné roviny. Ještě teď mi v hlavě zní ta nádherná mrazivá melodie, která se prolíná téměř celým snímkem. A ještě něco. Scéna, kdy se setká Beaumont s komisařem Rossenem je jako vystřižená z Leoneho westernů, tady jsem si skutečně pochutnal. Jeden z těch nesmrtelných francouzských filmů ze staré školy. (06.01.2011)

Ve státním zájmu mu svěřili velkou věc. Odkrouhnout jistého nepohodlného diktátora. Jenže politická situace se mění jako počasí a francouzský tajný agent Joss Beaumont a jeho úkol se stali z hospodářských důvodů nevhodnými. V trestaneckém táboře kdesi v Africe ale Beaumont nehodlá vláčet kameny věčně, stejně jako nechat své bývalé kolegy bez odplaty. Belmondo je pro mě osobně tentokrát velmi snesitelný (ve vážných rolích ho mám ostatně raději), navíc má solidního protivníka s tváří Roberta Hosseina a slušného spolubojovníka v podobě scénáře. Nezapomenutelné je pochopitelně i hudební téma italské legendy Ennia Morriconeho!! (24.06.2013)