Muž z Acapulca

Božská komedie se skvělým Belmondem a vůbec – se vším. Hlavní hrdina je spisovatel béčkových akčňáků, kterého úspěch nejen na ulici nepozdraví, ale pro jistotu se mu vždy vyhne kilometrovým obloukem. Snad i proto si svůj život vynahrazuje svojí literární postavou - alteregem Bob Saint-Clarem, jež je mužný, drsný, vzrušující a vůbec tak nějak mající vše, co spisovatel postrádá. Tyto dva paralelní světy se pak vzájemně vymezují výsostně zábavným i chytrým způsobem, kdy se Belmondo mstí opozdilým pošťákům rozstřílením na řešeto, nebo neochotným opravářům vyhozením do vzduchu. Úžasné je pak pozdější vkrádání se skutečné reality do fikčního světa a naopak. Čím více je Saint-Clare ničen a hanoben, tím více se sám autor stává Saint-Clarem, suverénem a hrubiánem, ovšem na druhou stranu ztrácí něco ze své křehkosti. Film, který mimo jiné poukazuje na to, že nikdo z nás není (a ani nemůže být) tak dokonalý jako románoví hrdinové a smíření se s tím je prvním krokem ke změně k lepšímu. (27.11.2016)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Pred nejakým časom, som ešte Belmondové akčné komédie žral, ale poslednej dobe mi pripadali na jedno kopyto. Až pokým som si nepozrel Muž z Acapulca. Začiatok mi trocha vyznel fádne , no keď som zistil, že to ma všetko na svedomí spisovateľ , ktorý je tou postavou už celkom otrávený., všetko už davalo zmysel . A tak tá postava musi čeliť spisovateľovej nálade a toľkým absurdným problémom , že mi ho bolo už aj ľúto. Preto spracované je to dokonalo a celkom neviem, ktorá Belmondová tvár sa mi páčila viac . Či to bol neohrozený hrdina alebo ješitný spisovateľ. Ale obe postavy mali svoje čaro i kúzlo. Striedanie fikcie s realitou sa nádherne dopĺňalo a kto uškodil spisovateľovi, tak v knihe umieral krvavou smrťou. Je tu neskutočne veľa skvelých nápadov, ale ktoré nie sú vobec trápne či infatilné, ale práve naopak su svieže a priam novátorské. Lebo veľa tých nápadov bolo použitých prvýkrát a veľa neskorších filmov čerpalo práve z tohto zdroja. U mna určite zatiaľ jednoznačne najlepší Belmondo. Vôbec som netušil, že sa budem tak veľmi baviť . Za vtip, eleganciu a dôvtip dávam to najvyššie hodnotenie, zaslúži si ho. (15.03.2023)

Jeden z nejklasičtějších a také nejznámějších Belmondových filmů. Muž z Acapulca je pojem a dnes již kultovní podívaná, která obohatila kinematografii a potěšila miliony fanoušků po celém světě (no dobře - minimálně po celé Evropě). Prostě a jednoduše, nejlepší komediální film francouzského hrdiny. Víc netřeba dodávat - snad jen, že Belmondo je Bůh a závěrečný odjezd na dvojkole mě pokaždé pošle do kolen. (17.11.2009)

Já ten film viděla několikrát a nikdy mě nepřestane bavit pasáž svádění Boba s Arianou s nezapomenutelným hudebním podkresem kukurukuků:-)Belmondo je tady zaručený odplavovač vašeho případného stresu, rozkošný a pomilováníhodný. Na jednom místě se tam o něm říká, že je kouzelník. ANO, pokaždé na mých rtech vykouzlí úsměv, ten rošťák s jiskřícíma očima, nabušený energií a takovým úsměvem, po kterém snad musí každá žena šílet. Frajer, co ledabyle skáče do bouráku, bude vždycky spojený jen a jen s Bébelem. (19.01.2015)