Réžia:
Georges LautnerScenár:
Jean HermanKamera:
Henri DecaëHudba:
Philippe SardeHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Georges Géret, Jean-François Balmer, Claude Brosset, Julie Jézéquel, Michel Beaune, Tony Kendall, Catherine Lachens, Juliette Mills (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Komisár oddelenia vnútorného vyšetrovania Borowitz, špecialista na čistky v rámci polície, prichádza inkognito do Nice, aby vyšetril podozrenia, že nedávno zavraždený komisár Bertrand bol v úzkom spojení s miestnou mafiou. A zdá sa, že nebol ani zďaleka sám...Je potrebné usvedčiť vinníkov jeho smrti a očistiť políciu. Borowitz má svoje vlastné nekonvenčné metódy vyšetrovania a tak sa rozhodne rozpútať vojnu gangov... (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (302)
Belmondo opět předvádí svoji kreaci poldy, který předpisy studuje jen proto, aby věděl, co porušit. V Dobrodruhovi se mi ta poloha dosti hnusila, v Lautnerově filmu (a to má stejné scénáristy) mi je podstatně sympatištější. Stačilo málo - místo pravačky, levačky a bouchačky neváhá vjíždět auťáky do domů, svlékat zločince do naha na veřejných místech, podpalovat bary, převléknout se do smokingu ve stanu, splachovat drogy a ohánět se přitom sarkastickými bonmoty snad ještě zručněji než zbraněmi. Nic nevyšetřuje a film se nám to ani nesnaří namluvit - prostě s uměleckým zápalem, nefalšovanou radostí a grácií originálně terorizuje mafiány z Nice. +++++ Když je třeba, Lautner dokáže i usadit rozvernou náladu filmu a přejít ke zlověstnější, byť ne vyloženě zlověstné poloze, když nechává na scénu vstoupit protivníky-inspektory Raye a Massarda. Pomůže si jazzem (skvěle vybraným), stop-záběry, úsporností pohybů inspektorů a zmizením či omezeném mluveného slova. Funguje mu to. Zvlášť v úvodní sekvenci s neony Printanie, v níž navíc užívá dělený obraz a krátké statické záběry na zavražděná tělaz různých úhlů, postupně se zaměřující na detaily rukou. Umí, když se snaží. +++++ Bohužel však přece jen chybí nosnější fabule, originalita obtěžování se postupem času zmenšuje a únos Borowitzovy-Belmondovy dcery je nejen očekávaný, působí jako monstr klišé a scénaristická bezradnost v jednom. Čímž nechci říct, že by dcera ve filmu vůbec být neměla :) Silné ***. ()
Velký Jean Paul tak jak ho máme rádi. Drzý policajt, kterému není nic svaté a bojuje proti zločinu jeho vlastními zbraněmi. Každý by si přál, aby ten boj proti Zlu byl takhle snadný- objeví se Belmondo a všichni jsou automaticky v hajzlu. A ještě je Jean Paul zneškodní s maximální grácií a vtipem. Navíc se mi hlášky propojily z filmu propojily s deskou Tří sester Lihová škola umění. Takže 100% ()
Film jsem ocenila až s dalšími shlédnutími. Má zajímavou strukturu a neotřelé způsoby komisaře Stanislase jsou dost dobré. :) Jeden z prvních super Belmondových policajtů, film nabitý hláškami se skvělou hudbou a obsaující nejlepší jízdu autoškoly. Super bonusem je pak Michel Galabru v roli vrchního komisaře. Časy jsou zlé Kamile. :) ()
Zde (u belmondovek) musím říct, že je dabing na místě. Jirka Krampol jím prostě žije. A tento dabing je vlastně jako originál a to proto, že především francouzské komedie se u nás pouštějí takřka od nepaměti a lidé jsou prostě zvyklí. Jinak zde typický Belmondo - okouzlující, šarmantní a vtipný. Typická role jemu šitá na míru. Velice jsem se bavil, a protože jsem byl v alkoholové náladě, určitě si film pustím ještě za střízliva. ()
Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. ()
Galéria (51)
Zaujímavosti (20)
- Velká část filmu se natáčela v Nice: několikrát můžeme vidět Anglickou promenádu, náměstí Masséna, kde se Auvergnat (Georges Géret) ocitne nahý, Vieux-Nice (bar Langlois), přístav, kde si povídají Rey (Tony Kendall) a Massard (Jean-François Balmer) atd. Scéna řidičských zkoušek se natáčela ve čtvrti Saint-Maurice v okolí parku Chambrun. Policejní stanice se nacházela v areálu Palais de la Préfecture. Antonio/Stanislas (Jean-Paul Belmondo) uniká po zip-line ze staveniště zábavního parku Zygofolis. Scény na začátku filmu se odehrávají v Èze a Cap-d'Ail, zatímco kemp Le Pylone je v Antibes a kasino v Juan-les-Pins. Interiérové scény byly natočeny ve studiích Victorine. (classic)
- Skupina Tři sestry v albu "Lihová škola umění aneb Válka s loky" z roku 2003 použila mezi skladbami citace z tohoto filmu. (griffinnen)
- Film, na který přichází Stan Borowitz (Belmondo) za svou dcerou a milenkou do kina se jmenuje Bez problému (1975) a režíroval jej též Georges Lautner. (JohnSmith)
Reklama