Policajt alebo darebák

Ne James Bond! Nikoliv Jason Bourne! Ale Stan Borowitz v podání J. P. Belmonda je tím pravým akčním hrdinou! Alespoň pro pamětníky :-) ... jak vtipně dal na obal DVD místní distributor tohoto filmu. Policajt nebo rošťák je nepovedeným slepencem komedie a dobrodružného krimi. Bohužel příliš ospalý. Bez Belmonda by to byla úplně nekoukatelná zývačka. (01.04.2007)

J. P. Belmondo jako divizní komisař Stanislaw Borowitz zvaný inkvizitor, kultovní hrdina mého dětství (ten film jsem viděl snad 30 krát), s pohyby homosexuálního tanečníka a s metodami gangsterského vymahače výpalného, s lehkostí sobě vlastní a s vtipnými hláškami protančí dějem tohoto výborného krimi s takovou elegancí, že se Křupan, Achil a Kamil nestačí divit. (21.06.2007)

Z těch několika filmů s Belmondem v hlavní roli tento patří mezi ty nadprůměrné. Nepostrádá akci, vtip a krásné ženy. Belmondo je nejspíše nejcharismatičtější francouzský herec věech dob (ano, včetně Gabina a Maraise) a každý film bez něj by byl poloviční. Policajt nebo rošťák může také děkovat scénáristovi, neboť ten také odvedl kus práce, jak po stránce dějové (-Jste připraven? -Já ano, a vy?) tak po stránce dialogů (Časy jsou zlé, Kamile), českému divákovi se navíc dostává perfektního dabingu od Miroslava Moravce, který si v ničem nezadá s vynikajícím Janem Třískou (Krampol je i v nejlepším jen poloviční). Jako český divák tedy dávám za 4*. (08.12.2007)

Velký Jean Paul tak jak ho máme rádi. Drzý policajt, kterému není nic svaté a bojuje proti zločinu jeho vlastními zbraněmi. Každý by si přál, aby ten boj proti Zlu byl takhle snadný- objeví se Belmondo a všichni jsou automaticky v hajzlu. A ještě je Jean Paul zneškodní s maximální grácií a vtipem. Navíc se mi hlášky propojily z filmu propojily s deskou Tří sester Lihová škola umění. Takže 100% (14.11.2015)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)