Eso es

Vlažné, nedochucené … a silně nedopečené. Komedie, která po slibném úvodu opustí olympijský stadión a z neznámých a pro mě nepochopitelných důvodů se začne průběžně ztrapňovat, přičemž její naivita v některých okamžicích hraničí s lehkou demencí. Nesourodému sledu scének svým šarmem a širokým úsměvem nedokáže nijak zvlášť pomoci ani takové eso es, jakým je Jean-Paul Belmondo ... 2,5* (25.05.2011)

"Abych Vám vysvětlil svůj úbor, pánové. To je stará francouzská tradice. Když strávíme večer s dámou my Francouzi, tak skončíme vždycky ve spodkách ve skříni. Tak abych neztrácel čas, oblékl jsem se do tohoto úboru už před večeří." Pane Cavalier, nelžete náhodou Gestapu? Že vy jste právě při útěku po napadení nadřazený rasy ukradl olympijskou pochodeň. Tak jak to bylo? ... Za mě to bylo nejzábavnější nahánění Židů v Německu, ze kterýho jsem si odnesl fintu, jak se za pomoci sirotka dostat sličný novinářce do postele. A samozřejmě: Mann? - Verboten!, Zola? - Verboten!, Brecht - Verboten!, Hemingway - Verboten!, Freud? - Verboten!, Hitler? - Verboten! (09.12.2017)

Úžasně zábavně dojemná dobrodružná jízda za druhé světové války. Gérard Oury tímhle filmem prokázal svou genialitu naznačenou už v Rabínu Jákobovi. Jedná se o schopnost namíchat do bláznivé komedie velmi vážné scény či promyšleně trefné dialogy. Já osobně považuju za obrovské umění, když během několika minut mě ze vteřiny na vteřinu zamrzne úsměv na rtech, aby si po dvou větách či jedné scéně zase na delší dobu pronajmul místo na mém obličeji. Gerard Oury hodil do filmového placu hodně "pánů filmů", ale Eso Es je originální a naprosto jedinečný skvost. Oury + Belmondo + Cosma = velká Enšpíglova filmová láska. (11.01.2010)

„Prosím vás, pane, podepsal byste se mi?“ . . . Klasický podpis pana režiséra, velkého umělce na poli vysokorozpočtové komedie, rozhodně nelze přehlédnout. Po Velkém flámu (1966) se ve Francii strhla obrovská vlna crazy komedií zasazených do 2. světové války, nimiž se tvůrci více či méně úspěšně snažili navázat na úspěch slavného filmu Gérarda Ouryho... a zde po 16ti letech s další válečnou komedii, pojatou tentokrát v některých směrech odlišně, přichází i samotný Oury, aby všechny ty napodubující tvůrce opět hravě strčil do kapsy. Ouryho tradiční porce velkolepé filmové zábavy určitě nezaskočí spřízněné diváky bohatě rozvinutou sérii zápletek, vtipnou vymakanou akcí a stejně jako ve Velkém šéfovi i hravými odkazy na skutečnou událost (zde s nejen vtipnou parafrází, ale i netradičním zakomponováním sekvencí slavného dokumentu). Čím překvapilo Eso es mě, byla vedle velmi pěkné dobové výpravy nezvyklá přítomnost rodinné linky a krátká zastavení nad malými lidskými dramaty v čase vypuknutí války. Moje takřka stejné dojmy skvěle vystihl ve svém komentáři Enšpígl, taky kolikrát ve mě nastal onen pocitový zvrat z úsměvu na úplné zmrazení a zase zpátky, a to aniž by film na mě působil jakkoliv překombinovaně či nevyrovnaně. Belmondo si to celé spočátku táhne ve své typické formě úplně sám, aby postupně nečekaně vytvořil velmi sympatickou hereckou dvojku s 10-tiletým klukem(!). Oba rozervní hrdinové mi pronikli k srdci, i přes dvougenerační rozdíl mezi nimi panovala báječná chemie, malý Simon byl kouzelný... 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (12.03.2021)

Humorný pohled na zatím nejtruchlivější události lidských dějin je o to vzácnější, je-li, byť vyhnán na ostří nože, uvěřitelný a navíc prodemokratický a humanistický. Belmondo svůj rejstřík božského darebáka doplnil o zcela nové tóny. Druhý takový film srovnatelný s tímto počinem je Vojnovičův, Menzelův a Svěrákův VOJÁK ČONKIN. Švejkovská nota oživá znovu a znovu. (04.01.2024)