Lovec hláv

Pro mě bude asi Belmondo navždy Le professionnel, a tuhle jeho vážnější polohu mám moc ráda. Lovec hlav je moc dobrý film. Když člověk v dnešní době vidí poprvé tyhle starší kriminálky, je to pro něj trochu sentimentální. Ty jejich rvačky, řízení aut, občas i zakopnutí, to se v dnešních filmech moc nevidí. Dnes jde všechno jako po drátkách, z řízení auta zbyde pomalu jen prásknutí dveřmi, při rvačkách mají všichni až nadpozemský schopnosti a chodníky, silnice, všechno je tak uklizený, že se herci pohybují s naprostou přesností, nezakopnou, neupadnou a nějaké strasti, kde je telefonní budka, ty už taky nehrozí, je to jinde, je to prostě pryč. Líbí se mi tyhle výlety do minulosti. (15.06.2015)

Naprosto poctivá Francie se vším všudy a hlavně s Belmondem v hlavní roli. Bruno Cremer je nicméně hodně slušná kontra a celý film s těmito postavami nemá absolutně žádnou chybu. Příběh není nejsložitější, napětí je naprosto brutální, drsnost je na hranici únosnosti s Francií, která se často spojí s upřímností. Byl jsem z filmu fakt hotovej. Závěr u citátu Oscara Wilda mě natolik sejmul, že jsem nad filmem ještě alespoň hodinu přemejšlel. Ty výrazy, oční kontakty…tohle je Francie. Ta nejpoctivější. (25.09.2013)

Jean-Paul Belmondo jako precizní, profesionální a chladný (!) lovec hlav. Je to nezvyk. Když jsem film viděla poprvé, pořád jsem čekala, kdy se usměje se, hodí hlášku a zavěsí se na vrtulník. A ono nic. Ovšem vzhledem k tomu, že jeho protivníkem je ultramagor v podání Bruna Cremera, je asi namístě, aby šel humor a frajeřina stranou. A doporučení na závěr: vyhýbejte se obloukem náhodným známým, co vás z ničeho nic začnou oslovovat „Koko“. Nemyslí to s vámi dobře. (29.03.2011)

Myslím, že je to jedna z nejmíň akčních Belmondových kriminálek. A taky jedna z nejdusnějších. Tentokrát tu není žádný hláškování ani humor. Je to hlavně o vztahu stárnoucího nájemného řešitele státních problémů, který si po letech práce na okraji společnosti uvědomuje, že by nebylo na škodu mít taky nějakou tu rodinu. A proto se téměř nepochopitelně upne na mladýho ztřeštěnýho zlodějíčka, kterého bere téměř jako syna. Zároveň řeší poslední případ, kerý mu má zajistit vysněný ostrov a odpočinek. A věta "Nazdar Koko." je nezapomenutelná. Kdyby to bylo natočeno před Čtyři vraždy stačí, drahoušku (odkaz zde), řekl bych, že zmíněná přezdívka je předobrazem k u nás téměř stejně legendární větě "My všichni jsme Gogo." (01.02.2006)

Po komentářích zde docela zklamání. Nějak mě to nechytlo. Chyběla tomu atmosféra, napětí, něco víc. Ač šlo o vážnější film, Belmondo se pořád tak uculoval a dělal mírné grimasy, což mi tam nepasovalo. Jako uteklo to celkem rychle, nevleklo se to, ale nebyl jsem z toho nějak nadšený. Průměrný film. Viděl jsem, stačilo, vícekrát nemusím. Na oddech je to dobré. Ale čekal jsem více. Howgh! (09.10.2017)