Lovec hláv

L'Epervier a l'Alpagueur - fakt dobrá dvojka... Ale spíš jsem (využivše příležitosti nabízené ČT) si chtěl jasně a definitivně uvědomit, zda má nějakou cenu se na filmy tohoto druhu vůbec dívat. A zjistil jsem (jasně a definivně), že nemá. A navíc je mi až trapné, když si uvědomím, co úsilí, času a peněz tohle stojí, a co z toho pak vyleze. Ale na druhé straně, tím co z toho leze se autoři a herci pobaví, proslaví a dobře si vydělají. A diváci tím, co z toho vylezlo, zabijí čas, odreagují se, možná se i zasmějí grimasám J.P. Belmonda, a celkem nic je to nestojí. Příště ale beze mě! (24.09.2017)

Naprosto poctivá Francie se vším všudy a hlavně s Belmondem v hlavní roli. Bruno Cremer je nicméně hodně slušná kontra a celý film s těmito postavami nemá absolutně žádnou chybu. Příběh není nejsložitější, napětí je naprosto brutální, drsnost je na hranici únosnosti s Francií, která se často spojí s upřímností. Byl jsem z filmu fakt hotovej. Závěr u citátu Oscara Wilda mě natolik sejmul, že jsem nad filmem ještě alespoň hodinu přemejšlel. Ty výrazy, oční kontakty…tohle je Francie. Ta nejpoctivější. (25.09.2013)

Téměř pětihvězdičková kriminálka. Belmondo hraje specialistu, které policajti z nejasných zdrojů najímají, aby se postaral o ty největší svině. A tou je bezpesporu ledově chladný zabiják, který si na akce najímá kluky a pak je vraždí. Jeden z nich ale přežije a ten se stává Belmondovou šancí ho dostat. Belmondo má výborného protivníka v podobě Bruno Cremera, to vše za doprovodu skvělé hudby, výborné temné atmoféry a slušného tempa (hlavně od nástupu do vězení). A nezapomenutelný Coco. (15.09.2013)

„Je vymalováno, uklizeno..“ Tradičně famózní Bebel, jenž užene sprintem i cisternu (pravda plnou), nevytápěná toaleta B.Cremer, úderná hudba Michela Colombiera a takřka "sergioleonovský" závěr v kriminálce, co studovala na staré dobré francouzské škole. Někteří vidí v Lovci hlav málo Jean-Paulova nadhledu, ale kdo ho chce opravdu najít, ten si jej najde. (12.04.2010)

Jean-Paul tu je za takového suveréna, že by to mohlo i nudit. To by to ovšem nesměl být Jean-Paul, který, v jinak drsném příběhu, půdu pod nohama zkrátka neztrací. Ani v navýsost povedené přestřelce, odehrávající se v zapadlém opuštěném stavení, jejíž spomalovačky mi daly vzpomenout na starého dobrého Sama. Velké plus pro Bruno Cremera, jehož oči mě opravdu přesvědčily o tom, že by mi hlavou tu kulku zkrátka prohnal. (07.04.2015)