Na šrot

Dlouhé roky mi trvalo, než jsem odboural svoji narůstající averzi vůči Milesu Tellerovi. Po takových filmech jako je Našrot se ale snad nikdo nemůže divit mému dřívějšímu přesvědčení. Komedie pro teenagery o nekonečném chlastání člověku nenabídnou téměř vůbec nic. Ty na vlně Prciček, Sexy párty a dalších průkopníků nabízely alespoň na pohled atraktivní obsah. (10.05.2020)

,,TOHLE NEJSOU JENOM NAROZENINY, TOHLE JSOU TVOJE 21. NAROZENINY. TOHLE JE DEN , KDY SE STANEŠ MUŽEM. TOHLE JE DEN KDY KAŽDÉMU VYHAZOVAČI, KTERÝ TĚ KDY ZASTAVIL, MŮŽEŠ ŘÍCT: JO JASNĚ, JÁ VÍM, VYPADÁM JAKO 9 LETÁ ČÍNSKÁ HOLKA, ALE HÁDEJ CO, DNES MI JE 21!“...... /// Malá žlutá děvka má jednadvacet (sorry spoluobčané – to byla citace…). Hele, už dávno mi není ani 20, ani 21. Chápu, že ti mladí musej dělat píčoviny, než zabřednou do těch rodinnejch sraček, budou mít parchanty, nudnou práci, minivan… Ale nechápu, proč musím čumět na vrženou šavli jako v nějakým Matrixu (jako zpomaleně…). To pobavilo koho? (kurva nestyď se a napiš mi!) Scénárista zřejmě zavzpomínal, jak se kdysi vožral. Nebo spíš, jak viděl někoho vožralýho (škoda, že ten čurák neviděl mě, třeba …). Story pro huberťáky, kteří nemaj svoje zážitky (tak to vás lituju, že musíte čerpat z týhle píčoviny!). Většinu času tupě civím a nechápu (zlatý Movie 43!), co jako má bejt zábavný na prodírání se mezi chlastající, pařící a řvoucí mládeží? Paka maj zážitky a já chcípám nudou! Von ten příběh totiž nemá koule! To snad musí pohřbít i zlatá americká mládež. Ale pozor! Ti kluci mě neserou – jen mi jsou totálně u prdele! Jednou pro vždy – my starší chodíme pařit do Vegas! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Po prochlastaný noci mám na prdeli vysmahlý "EΖΩ". 2.) Do baru vlejzám s pokřikem ,,KDE JSOU BÍLÝ ŽENSKÝ!“. 3.) Na mejdanu se bavíme požíráním tampónů (jako vložek vole). 4.) Thx za titule ,,playstick3“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne (11.05.2013)

Vždycky, když se dívám na podobné filmy, mám během sledování pocit, že mě každý z nich stojí 20 bodů z IQ a obávám se, že za chvíli nebude z čeho brát. Stejně se na ně ale čas od času dívám, hlavně teda když chci vypnout mozek, což je vzhledem k předchozímu tvrzení poněkud paradoxní a hlavně kontraproduktivní. Na šrot je duchaprostá blbina honosící se přídomkem „od tvůrců Pařby ve Vegas“, kterou mám hrozně rád. A která je taky duchaprostá blbina. Na tomhle filmu tedy není nejdivnější ani tak to, že ji mají scenáristicky i režijně na triku stejní lidé jako první příhody naší oblíbené vlčí smečky, nýbrž to, že Na šrot se bez scénáře úplně obejde. Jedná se totiž pouze o náhodný sled scének, v nichž se z nevýrazné trojice (respektive dvojice plus přívěsku do podpaží) stávají na jednu noc králové večírků, následkem čehož se dostávají do absurdních situací. Je na mladých Američanech, aby posoudili, kolik mají tyhle párty společného s realitou, pravdou však zůstává, že jsem jednoznačně pro, aby se tenhle zde prezentovaný druh samaritánství, který říká nezkásneš za alkohol bližního svého, konečně uchytil i nás. Snímek očividně doufal, že se stane právě Pařbou ve Vegas pro mladé, jelikož se na ni snaží hlavní dějovou kostrou i jednotlivými scénami navázat. Problém je ten, že každý jeden pokus o napodobení humoru nebo atmosféry již zmíněného filmového předobrazu je zde o několik úrovní níž. I když to tedy v téhle rovině vůbec nefunguje, tvůrci se zřejmě jistí tím, že očekávají, že zašátráme v paměti a řekneme si: „Jo, takoví jsme byli®.“ Ano, byli (sám si vybavím hned několik případů, kdy jsem dělal podobného Jeffa Changa), ale když už si to mám připomínat, pak raději zavítám do kina 30. května, protože jsem přesvědčený, že tyto příhody budou přeci jen o něco zábavnější a nápaditější. Netřeba asi ani dodávat, že drtivá většina lidí, kteří se v Na šrot objeví, jsou mladí, krásní, vitální a usměvaví Američané, kteří po většinu času vypouštějí z pusy taková moudra, až si člověk musí položit otázku, kolikpak z nich asi mělo v ruce ten cár papíru s pokyny co dělat a říkat a kdo na place improvizoval. (07.05.2013)

Typická americká komedie o mladých klucích, kteří se chtějí vožrat. Takových komediíí bylo natočeno mnoho a musím přiznat, že prvních 20 minut jsem měl pocit, že se nic nového nedozvím, že to je pořád opakování toho samého. Ale poté mě to fakt začalo bavit, začal jsem se smát a nakonec jsem si ten film užil. Dávam 3,5* (05.04.2015)

Už som asi pristarý na takýto typ teenage filmov, ktorých kostru tvoria nekonečné párty plné neutíchajúceho ožierania, oplzlostí a neustálych vulgarizmov... Za prvé - takýchto filmov už je neuveriteľne veľa a pomaly sa z nich stáva klišé, za druhé - vulgárny humor nikdy nieje, nebol a ani nebude zárukou kvalitnej zábavy, a za tretie - niektoré tie scény nedávali absolútne žiadny zmysel. Tak prečo potom 2*? Určite najmä za niekoľko vydarených scén a hlášiek, no a tiež za výkon Milesa Tellera. Inak, od scenáristickej dvojice Lucas & Moore, ktorí vytvorili také skvelé filmy ako The Hangover a Ghosts of Girlfriends Past, by som čakal určite niečo vydarenejšie ako takýto film. Sklamanie... (01.06.2013)