Krížnik Potemkin

Zde asi nemá cenu nějak polemizovat. Vzhledem k tomu, že patřím k tomu úzkému okruhu podivínů, kteří mají rádi staré černobílé, popřípadě i němé filmy, není co řešit. Tento film je dnes něco jako učebnice. Počátky filmové řeči v praxi. Mě osobně se moc líbila scéna vzpoury na palubě. I přesto, že se jednalo o neherce, je zde dokonale vystižena tíha jejich rozhodování prostřednictvím pár záběrů a střihů. Asi nemá cenu se rozepisovat o velmi působivé scéně na oděsských schodech, v této geniální pasáži už asi nic nepopsaného objevit nelze. (16.10.2007)

Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti. (27.01.2010)

Vždy při vyslovení jména Křižník Potěmkin si představím výbornou scénku z filmu o účetním Fantozzim. Ta scénka za to může, ta scénka mi dala vědět, že tento film vůbec existuje, jinak bych o něj jen stěží mohl zavadit. Očekával jsem monstrózní sračku. Musím přiznat, že jsem překvapen. Křižník Potěmkin je a nejspíš i zůstane nejstarším snímkem, který kdy budu mít možnost a nebo chuť vidět. To co zde předvádí kamera, za to by se člověk nemusel stydět ani dnes. Težko se dá věřit, že takové záběry pocházejí z roku 1925. Já jakožto člověk znalostí azbuky nedisponující, jsem z těch titulků pochytil snad jen slovo ,,Potěmkin´´, a přesto kvalitní záběry za podpory perfektní hudby mi děj srozumitelně předkládaly po celou stopáž. Film na mě přenesl i dobovou atmosféru, a to k tomu nebylo potřeba ani složitých efektů. Ať pátrám sebevíc, prostě mě nenapadá co tomuhle filmu vytknout. Přesto s ohledem na moje hodnocení u jiných snímků nemůžu dát více než * * *. (21.05.2011)

No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění. (01.03.2008)

Křižník Potěmkin zanechává hořkou pachuť revolučního filmu a oslavy rudé vlajky. Patetická glorifikace levicového myšlení, mne byla chvílemi až nepříjemná. Extrémně talentovaný Ejzenštejn podlehl ideologické konfrontaci mezi buržoazií a dělnickou třídou – závan sovětského filmu po celou stopáž zbytečně ruší. Na druhou stranu samotná filmová estetika je velice okouzlující; technika střihu, záběry z neobvyklých úhlů nebo zvládnutí davových scén jsou do dnešního dne unikátní a nadčasové filmové fragmenty. V jistých mezích je to doslova filmová učebnice zkrápěná bohužel několika rudými kaňkami. (19.06.2014)