Proutníci

Trochu komediální, trochu tragický, značně syrový a jen minimálně přislazený pohled na přísné rituály námluv, ve kterých chybovat prostě nesmíte. Na protřelé svůdníky, kteří jimi bezchybně proplouvají den co den, i na zoufalce, vyvedené z míry láskou, pro které jako by byly z jiné planety. Ale i na to, že i svůdníkům se občas nedaří a zoufalci si někdy najdou vlastní cestičku. ||| Příjemné, oddechové, nečekaně rychlé. A s časem se výsledný dojem víc a víc přibližuje ke čtyřem hvězdám :) (04.05.2009)

Jona Favreaua som si poprvýkrát všimol v Sopranovcoch, pripadal mi podarený i svojsky vtipný, potom dlhšie nič. Teraz som naďabil na Swingers, ale nejak ma nechytil. Od začiatku som čakal, kedy to príde, kedy sa to rozbehne, ale príbeh o utrápenom chlapíkovi, ktorý nevie zabudnúť na svoju ex bol nezáživný a dopozeral som to len preto, že keď niečo začnem, tak to aj dokončím. :-) (08.09.2009)

Nuda, nuda, nuda. Komédia? Pche, to určite. Chýba tomu príbeh, nemá to vykreslené postavy, žiadne emócie, čokoľvek čo by dokázalo upútať pozornosť. Nevidím dôvod prečo sa pozerať hodinu a pol na partu kamošov, ktorí vymetajú jeden bar za druhým a vedú zdĺhavé keci o ženských a ich spackaných životoch. Prečo to má preboha také vysoké hodnotenie? Vysvetlí mi to niekto? (09.04.2009)

Pokud se chete potkat s totálním zoufalcem, Mike je ta správná volba. Ať už je kdekoliv, pořád myslí na svojí bejvalku, scéna se záznamníkem byla zářným příkladem. V momentech, kdy byl v baru s kámoši, sem ho moc dobře chápal. Vincu Vaughnovi role perfektně sedla a jeho postava byla super protiváhou Mika. No a Heather Graham byla moc milá a i kvůli ní se mi konec hodně líbil. " Who's that? I don't know, man." (17.05.2008)

Zvláštní rychlé tempo, jenž je režiséru Dougu Limanovi vlastní, se zpočátku do koncepce příběhu o hledání ztracené lásky dvakrát nehodí. Jenomže atmosféra rozjetých barových párty, v nichž se za pomoci „soucituplných“ kamarádů rozhodne hlavní hrdina utápět svůj smutek, se nedá zastavit a tak můžeme jenom sledovat, jak děj začne rychle odsýpat (i když je pravda, že při závěrečném zamyšlení se toho zas tak moc nestalo), herci začnou „řádit“ – Vince Vaughn asi ukecané týpky se sklenkou v ruce rád, a divák je naplno vcucnut do filmu, za což můžeme poděkovat jenom režisérovi. Ruční kamera (sám Liman), rychlý střih a dobré vedení scén, kterým však chybělo trochu více vypointovanosti, a sto minut uběhne v příjemném tempu. Je opravdu zvláštní, že o lásce se dá vyprávět i bez romantické sladkobolnosti. PS: A až po jisté životní zkušenosti je možno plně docenit toto skvostné dílo! (12.11.2005)