The Zero Theorem

-3* divný, hodně divný film. Nemůžu mu upřít invenci ani zajímavý styl, ale to od Terryho Gilliama očekávám vždy. Smysluplnost v něm však nenajdete a i když na na začátku hezky předkládá závislost na technologiích, tak se vydává po jiné cestě. Příběh je hodně abstraktní, pseudofilozofický a surrealistický, takže se běžný divák těžko chytne a ujíždět může maximálně na prapodivné atmosféře. Prostě divnost, která může být ráda, že u mě přelezla 3 hvězdy a neláká mě se k ní vracet, či doporučit. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.03.2017)

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)

Nesnáším poutě. A nejsem si úplně jistej, jestli Zero Theorem nabízí něco víc než jen barevné atrakce. A taky si nejsem jistej, jestli má vůbec smysl hledat smysl ve filmu o tom, že nemá moc smysl hledat smysl. Facelift to má úžasnej, Gilliamova hlava je evidentně stále plná a za mě to je od Imaginária krok nahoru, ale pořád ještě spíš stojíme pod kopcema. (18.11.2017)

T.Gilliam se sice ve svém novém snímku dost recykluje, já se ale nechal ukolébat, snad proto, že jsem dlouho neviděl žádný jeho film. Možná taky proto, že tentokrát dokázal vytvořit (alespoň pro mě) živé fungující charaktery, se kterými jsem soucítil a které nebyly jen nějakými podivnými palidmi a karikaturami (i když uplně normální teda rozhodně také nebyly). Samotné zracování a fantaskní Terryho svět, ve kterém hlavní hrdina žije v kostele a spí ve varhanech, z výše ho tiše pozorují kamenné tváře svatých a na holou hlavu se mu snášejí barevné kužely světla z okenní mozajky Panny Marie, přitom má za zrcadlem schované Goupróčko a jeho oltářem je super moderní retro-kompjůtr, tak to se mi fakt hodně líbilo. A to ani nemluvě o skvělém obsazení. Hlavně Mélanie Thierry, ze které jsem byl upřímně naprosto udělanej. Celkově lehce depresivní, apokalyptické, melancholické vyznění snímku mi padlo do noty, dokonce mi chvíli Gilliamův Zero Theorem připomínal Trierovu Melancholii, i když jde pochopitelně v mnoha směrech o zcela odlišné snímky. Jinak T.G. zdárně ukazuje, že je možné natočit vizuálně nádherný snímek, z originálního prostředí (tím, že se odehrává především v kostele) bez ulítlého rozpočtu a produkce. Za zmínku také stojí zábavná kamera a hudba v čele se skvělým "výtahovým" remakem Radioheadů. Toto polemizování o smylsu bytí, nebytí a vůbec, se Gilliamovi náramně povedlo. (28.07.2014)

Tak buď je problém na straně přijímače a nebo vysílače neboli buď je chyba ve mně,že jsem nepochopil,že film je tak geniální a tajemný a se skrytým významem a nebo se jenom tak tváří.Nemam o sobě extra valný mínění,ale mam pocit,že je to varianta B a nemohu tedy víc jak 60 % za jakou si originalitu a tři hvězdy. (15.08.2014)