Tanec reality

Tanec (sur)reality natočil Alejandro Jodorowsky skoro v 85. Vzdejme mu poctu už za to, jak mu to ještě myslí, a co ho všechno napadá. Ano, není to příliš originální, už se s tím setkal a známe to i my. Ale to, jak vše zkomponoval, dal tomu svůj řád a spád, je prostě úžasné. Skoro čtvrt století nic netočil, a tak toho musel stejně mít plnou hlavu. Taky se mu (za tu dobu) rozrostla rodina, a udržet její pozornost a kázeň je určitě náročnější než by bylo v případě běžných herců: His son, Brontis Jodorowsky hraje Jaimea. Adan Jodorowsky hraje anarchistu a složil filmovou hudbu. Syn Alejandra Jodorowského hraje teosofistu (malého Alejandra učí mantru" gaté, gaté, pargaté, parasamgaté, bódhi sváhá, kterou měl v oblibě i Allen Ginsberg). Adan Jodorowsky hraje anarchistu a je autorem filmové hudby. Pascale Montandon-Jodorowská, Alejandrova žena, navrhla kostýmy... Myslím, že starý Jodorowsky je mi lecčím bližší, myslím, že i lecčím víc než jen tocopillskými hasiči. (10.02.2020)

Pošuk a narcis Jodorowsky dostal po 25 letech peníze na další film, obsadil do něj snad celou svoji rodinu, ale mnoho překvapení se nekoná, film obsahuje vše, na co jsme u něj zvyklí. Nepočítáme-li HD kvalitu a občasné decentní digitální triky, klidně by film zapadl mezi jeho kultovní kusy ze 70. let. Jen by filmu prospělo zkrácení o půlhodinu. (22.10.2014)

Bohužiaľ, žiadny Jodorovskeho Fanny a Alexander sa nekoná. Majster priniesol autobiografický balík svojich najtypickejších trademarkov, ktorý však namiesto neuchopiteľnej vnútornej magickosti, hlavnej hnacej sily jeho predošlých filmov, predkladá iba akýsi rozriedený fairy-tale opar, neschopný vytvoriť koherentnú, pútavú atmosféru. Z filmu nevyteká do diváka žiadna "ektoplazma". Všetko potrebné bolo povedané v predošlých filmoch a La Danza de la Realidad vyznieva do stratena ako nepotrebný návrat. Zbytočnosť. (03.03.2015)

Ze začátku jsem si říkal, že je to až překvapivě srozumitelné a snadno přístupné, ale zhruba kolem té scény, kde kozatá máma, co místo mluvení zpívá, uzdravila manžela tím, že se na něj vymočila, jsem svůj názor definitivně změnil. Druhá polovina už se leckdy dost vleče, obzvlášťe části zaměřené pouze na otce, ty o malém Alejandrovi byly pro mě mnohonásobně zajímavější. Pořád ale jako celek hodně zajímavá záležitost, ačkoli se Svatou Horou se v mých očích rovnat nemůže. 7/10 (09.03.2020)

Ať už si myslím o Tanci reality cokoli, tuším, že má nejpodstatnější význam pro samotného Jodorowského. Je to jakési jeho ohlédnutí za životem, léčení bolavých míst nejen svých, ale i jeho rodiny pomocí psychomagických a poetických aktů. To je nejspíš i důvod, proč Jodorowsky zapojil do filmu značnou část své rodiny coby aktéry. Tanec reality je v mnohém autobiografické dílo, k jehož interpretaci či hlubšímu pochopení doporučuji četbu Jodorowského knih, které vyšly v českém překladu: Psychomagie, Kdeže ptáče nejlíp pěje a Tanec reality. Zatímco jsou všechny tři knihy naprosto strhující, jejich atmosféru se Jodorowskému ne zcela podařilo převést na plátno. Absurdní rovina vítězí na úkor surrealistické a snové. Jenže právě až spojením těchto ingrediencí může vzniknout něco mimořádného. I přesto patří Jodorowsky k nejvýraznějším filmovým režisérům posledních bezmála padesáti let. Pro mě je především mimořádně inspirativní, pozoruhodnou a fascinující osobností. ~ Náš genealogický strom představuje z jedné strany past, která omezuje naše myšlení, emoce, touhy a materiální stránky života a z druhé strany je pokladem, který v sobě skrývá převážnou většinu našeho vnitřního bohatství… Prostřednictvím odpuštění můžeme proměnit svou vlastní rodinnou historii v hrdinskou ságu. ~ (A. Jodorowsky, Kdeže ptáče nejlíp pěje). (09.06.2020)