Andrej Rublev
Andrej Rubljov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (viac)Obsahy(1)
Historická freska zachytáva niekoľko epizód zo života maliara ikon Andreja Rubľova. Prostredníctvom portrétu tohto génia podáva pôsobivý obraz ruskej spoločnosti v 15. storočí, v období poznačenom tatárskymi vpádmi, náboženským dogmatizmom a epidémiami. Mierny a citlivý Andrej Rubľov je svedkom búrlivých udalostí drancovania a napokon aj víťazstva nad tatárskou Zlatou Hordou. Sám však nedokáže vo svete poznačenom surovosťou a utrpením tvoriť a tak sa rozhodne pre sľub mlčania. Film je pôsobivou reflexiou o zmysle a význame umeleckej tvorby, o konfrontácii umelca a reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (251)
deset hvezdicek! ()
Rublev maluje a jeho inspirace je ve víře. Víře, kterou si spojuje s člověk, pro něhož tvoří a jemuž by mělo být za jeho hříchy odpuštěno. Poté ho ovšem tento člověk zradí a Rublev ztrácí chuť dále tvořit a oddává se přímému kontaktu s Bohem ve slibu mlčení. Na konec nachází další motivaci v mladém chlapci plném odhodlání a v uvědomění, že není dobré božím talentem mrhat. Film je syrovou exkurzí do středověku, kde silnější vítězí nad slabším, silná víra v Bohu se střetává se světským životem. Emoce jsou podány přímo, bez módního umocnění a falešného nadstavování, tedy tak jak by měli v dané době fungovat. ()
Talent, smrť, viera. Ako bonus nádej. Tarkovskij je taký istý filozofický rozprávač ako bol Dostojevskij, v krutosti sa vyrovná Babeľovi. Panoramatický obraz „Rusi“ v jej európsko-ázijských protirečeniach krvi, viery, kolonizácii pravoslávia ako mocenskej politiky. Sprítomnenie zážitku spresňuje kontúry vnímania výtvarného diela. Veľmi pôsobivé, ale desivé. ()
Velmi zručne natočené na svoju dobu a plné myšlienok. ()
Jeden z najlepsich historickych filmov na celom svete ()
Film, u nějž stále přesně nevím, co říci. Je vizuálně skvostný, plný symbolů a reminiscencí. Leč pro mě jakožto neruského diváka jde o reálie značně vzdálené a neosobní, mezi jednotlivými fousáči se upřímně ztrácím, sotva poznám Andreje, Šaška a Boriska. Závěrečná čtvrtina filmu je bezpochyby excelentní a bude ve mě dlouho (taky jsem se jí načekal!), ale zbytek je hodně nevyvážený co se hloubky poselství týče - vždycky dlouho nic, a najednou velká pecka. Vypíchnul bych otázku smyslu života "obyčejného" člověka: Velkými motivy filmu jsou samozřejmě víra a naděje jakožto entity pevně vzájemně propojené hledáním smyslu života, práce a služby, ale dlouho jsem hledal, kam se ztratila ta největší, láska. A uvědomil jsem si, že to je to, o čem Andrej s Theofanem (ať už reálným, či snovým) diskutují - jak mohu milovat bližního, který vším pohrdá. Jaký má smysl pro něj tvořit, jemu sloužit, když tento bližní je jen sobecká bytost, která mě v době krize opustí nebo se bez výčitek obrátí proti mě i proti Bohu? Má smysl zachraňovat život člověka (za cenu vlastního zatracení), který je stejně ztracen? Hodnocení se týká tříapůlhodinové režisérské verze, která je dle mého opravdu přespříliš. Uvidím-li kdy tu kratší a historicky se připravím, věřím, že 5* udělím. ()
Škola umění. O vůbec první formě školy umění. ()
Z některých obrazových sekvencí jsem byl unešen, z některých užvaněných dialogů unuděn, tak jsem svoje hodnocení podle toho prostě zprůměroval. ()
Viem čo som mohol očakávať a pri predchádzajúcich sci-fi kúskoch som to proste hltal, ale presunuli sme sa do stredoveku a úvodná hodina sa ma rozhodne nedotkla ani v náznaku. Vyčerpaný dejom som určite uvítal pasáže ako bosoráctvo, Tatári či zvon, no aj medzi týmito výdatnými dramatickými scénami opäť nastali viac či menej hluché miesta, na ktoré mi už neostala trpezlivosť, čo sa odzrkadľuje na mojom finálnom hodnotení. ()
Zásadní je, myslím, uvědomit si, že film vůbec nepojednává o Andreji Rublevovi. ()
Tarkovského poetika v plné kráse. Sledovat Andreje Rubleva je jako sledovat ony nástěnné malby, které Rublev namaloval. Někdo na ně dokáže hledět hodny, a pro jiného to bude nepřístupná nuda. Andrej Rublev, stejně jako většina filmů od Andreje Tarkovského není pro běžného diváka. Jeho filmy nabízí celou řadu filosofických úvah, které jsem sám většinou nepochopil, ale tento film mě fascinoval z jiného důvodu. Fascinoval mě naprosto mistrovskou kamerou, kterou měl promyšlenou v každém záběru a dále naprosto realistickou středověkou atmosférou, kterou ještě podtrhuje ona pomalost vyprávění a schopnost vyprávět film, takovým způsobem, že si vystačil pouze s mimikou herce, na kterého zabíral záběr klidně i minutu a divák od něho neodtrhne oči. ()