Deset malých běloušků

Typicky mládkovský "vtipně" trapný (trapně "vtipný") úvod s hrabětem, sluhou na špagátu a opilým Jiřím Krampolem mě trochu vylekal, ale zbytek už byl mnohem lepší. Jedna smrt lepší než druhá, asi nejvíc se mi líbil konec Felixe Holzmanna... No a vůbec ta možnost vidět všechny zúčastněné pány pohromadě byla výborná. Škoda jen, že hraběte nehrál někdo jiný než bezvýrazný Jiří Lír, který se mi příliš nezamlouval. (17.09.2012)

Krásný artefakt své doby. Desítka tehdejších komiků se sešla v parodii Agathy Christie střihnuté tradičním střihovým pořadem normalizačního typu. Hodně hlášek odkazuje na laciný revoluční humor, ale celkově setkání Mládka, Šimka + Soboty + Krampoula, Kaisera s Lábusem, Budína s Holzmannem a Císlera s Wimmrem lze považovat za historicky cenný materiál. Taky proto, že tu hrají sami sebe a každý tu nabízí jednu scénku ze svého repertoáru (na VHS). Pro dnešního diváka je to jinak samozřejmě passé, sběratel devadesátek si ale smlsne. (25.11.2021)

Největším paradoxem na této parodii je, že jsem se bavil u těch kazet, které hostitel pouštěl ostatním hostům po smrti někoho z nich. Protože hraný děj v panství už tolik vtipný až na pár situací nebyl. Herecké obsazení bylo v pohodě – většinu z nich mám opravdu rád, ale prostě mi to zas až tolik nesedlo. Jsem z toho dost na rozpacích, ale spíš se přikláním k průměrnému ohodnocení. Přece jenom jsem čekal něco lepšího. (24.01.2021)

Vynikající parodie na detektivní brak, hraničící s neskutečně vtipnou vyvražďovačkou. Zároveň přehlídka scének našich nejlepších komiků, které si ve filmu pouštějí přeživší jako poslední rozloučení s nebožtíky. Každá smrt je dokonale absurdní, ale nejvíc mě vždycky rozseká Wimmer se sekerou v hlavě. 90% No, zemřel přirozenou smrtí. Ranila ho mozková mrtvice - Ježíš, a co ta sekera?! - No ranila mo mozková mrtvice a někdo ho dorazil sekerou - Jo, to má logiku, todle.../ A nikdo nesmí opustit zámek, venku je strašný vedro! (21.08.2012)

Vzpomínky na deset malých běloušků jsou rozhodně lepší než jaká je realita po skoro čtvrt století. Holt se humor a vtip vyvíjí, a co stačilo tenkrát, by nyní už neuspělo. Tedy v některých případech. Takový Kaiser by se mohl bez obav ve stejných scénkách rozbláznit znovu a i mladší divák by to asi pobral. Jsou to ale stejně všechno velké legendy české zábavy a ač třeba Holzmann nebo Sobota vystoupili ve scénce, která nebyla kdo ví jak napsaná, vždy jejich teatrální osobní kouzlo zafunguje. (21.06.2016)