Zvrátený

Na konci zůstává hecování diváků na téma "kdo neodtrhl zrak" a očividná otázka, zda by film měl být do extrému hnanou zkouškou otrlosti. Za mě rozhodně ne a tím pádem nevím, proč Noé natočil takový přehled krutosti, nevím, co jím chtěl říct a vůbec se mi nelíbí to, jakým způsobem se snaží odlišit od středního proudu. S podivem pak je, že i přes negativní přístup k divákovi se scénář snaží na několika momentech sáhnout lidem do duše. Zvrácený je o sugestivitě a o tom, že podobné výjevy jinde neuvidíte. I přes samoúčelnost převráceného postupu vyprávění uznávám jistou kvalitu, konkrétnost formy a nezaměnitelnost. Až se ale jednou bude hlasovat o zásadovosti tohoto počinu, nepočítejte se mnou. (22.03.2006)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)

Po shlédnutí tohoto „hororu“ už chápu, proč je tolika lidmi označován za nestravitelný. Tak první část v baru „Konečník“ byla hodně zmateně natočena, vím že účelně, ale na mě kvůli se nepřehlednosti (na první shlédnutí) působila spíš negativně. Scény s hasičákem a tunelem jsou potom hodně dobře natočeny a slabším povahám můžou film hodně znechutit, já si je užíval. Ke konci filmu přibývá více mluvení, které končí pěkným zakončením. 7/10* (08.05.2010)

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)