Zvrátený

Film, který mne doslova dostal a po kterém jsem opravdu neměl moc dobrý pocit ... Ale pak jsem si řekl, "To je přesně ono!!" Nebyl jsem ani tak šokovaný ... myslím, že Noé nechtěl šokovat za každou cenu. Nic šokujícího ani v podstatě nenatočil a neukazuje. Ukazuje prostě běžnou smutnou a drsnou realitu dnešních velkoměst, stejně jako to udělal v roce 1978 Zarchi svým "I Spit on Your Grave", ovšem na venkově ... Filmy bych nerad porovnával, ono to ani nejde, ale oba se dotýkají základního tématu násilí na ženách a pomstě. Ireversible je perfektně řemeslně zvládnutý film, který dokonale a detailně, realisticky a vhodně zobrazuje běžné stránky života, o kterých se raději nemluví. To že jde pozpátku je silně provokující, ale jediný šok jsem dostal na "konci"-"začátku" filmu, kdy M. Belluci leží na rozkvetlé louce. Ty kontrasty krásy, nového života, lásky, hnusu, brutality a perverze jsou prostě řemeslně zvládnuté, stejně jako chování sjetého Cassela ... a to jak na párty, tak potom. Jinak musím uznat, že Noé skutečně natočil nejvěrnější a nejrealističtější znásilnění v dějinách filmu. A tohle natočit, třeba jen tuhle část, to chce hodně velkou zručnost ... Perfektní film, který bohužel většina běžných diváků nevydýchá ani do poloviny a proto ani nepochopí a bohužel (!!) nepřijme ... (23.01.2008)

Irreversible sa mi páčil. Ale čakal som niečo rafinovanejšie, "depalmovskejšie". Má myšlienku, ale nie tak silnú, že ju bolo treba vysloviť tak extrémnym obsahom. Silné momenty sú VEĽMI silné, no kecačky navôkol sú natoľko obyčajné, že vo filme s tak vytriebreným vizuálom pôsobia nudne a silene. Vo výsledku je Irreversible iba štylisticky zaujímavá provokácia s cieľom privolať do kina minimálne celé Francúzsko a vyvolať diskusie. (16.07.2004)

Konceptuálně odvážné, experimentální, ale v detailech ne až tak složité. Myslím, že poskládání scén v opačném pořadí spolu s postupným zjednodušováním děje trošku ubližuje dramatickému oblouku. protože od určité fáze filmu si lze vyvodit, že žádný další šok už nás nečeká, takže opadá napětí z očekávání. Na druhou stranu právě tento koncept lépe slouží k vykreslení kontrastu mezi všedním dnem a naprostou brutalitou, která může udeřit kdykoli, kdekoli a na kohokoli jako blesk z čistého nebe. Inkriminovaná scéna znásilnění opravdu vyvolává všechny ty správné emoce, tak "nepohodlně" jsem se u obrazovky asi ještě nikdy necítil... 7/10 (09.02.2014)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)

Můj nejsilnější filmový zážitek! Poprvé jsem cítil fyzickou bolest, která vycházela z mých pórů. Trpěl jsem...šíleně. Je to má nejhorší noční můra. Nenávidím ji a chci ji zničit, ale přitahuje mě, tak proč bych ji odklízel z cesty? Bylo to jako epileptický záchvat. Neumím to popsat, bubnuje mi hlava! Transcendentní zážitek, o kterém vím, že mě posune emotivně někam jinam. Ne vždy modrá barva v procentuálním měřítku znamená.!.!.! Vždyť jsem vycvičenej šílencem M.M., tak proč mě to tak dostalo? Píšu surrealisticky, protože to jinak nejde. Mnoho lidí mne odsoudí, avšak tenhle film má obrovské spektrum Čehosi. A nad ním budu bádat forever. O lidském mučení mluvím s despektem. Trápí mě, zabijí. Zvráceným by si však měl projít každý. Měl by si utřídit myšlenky a poznat sám sebe. Jsem neurválé zvíře či racionální člověk? A následnou odpověď vykřičet do Prostoru. (03.05.2010)