Ôsmy deň

Víte, jak já mám strašně rád ty staré černobílé romantické komedie, tak se snadno dojmu. Často sice bývají naivní, patetické a někdy až dětinsky hloupé. Ale ono to k nim už tak nějak patří. A proč je vlastně zmiňuju? Protože Osmý den s nimi má mnoho společného - jeho příběh je čitelný, závěr předvídatelný, navíc citové vydírání nastaveno na DEFCON 1, ale člověk se při sledování přesto nemůže ubránit pocitu radosti. U van Dormaelových filmů plně chápu rozptyl hodnocení po celé škále hodnotící stupnice, protože na jeho snad až příliš okatě vykalkulovanou hru (a nejen tu zde, ale i u Mr. Nobodyho a dá se očekávat, že i Tota hrdiny, kterého jsem zatím neměl možnost vidět) nemusí přistoupit každý, ale kdo bez urážky přijme fakt, že režisér se jinými tvůrci víc než jen inspiruje, může si jeho filmy naopak o to víc užívat. Já jsem, jak to tak vypadá, jedním z nich. 85% (18.03.2011)

Mistrovské dílo z dílny Jaco van Dormaela. Přesvědčivé herecké výkony v dojemném příběhu. Mentálně postižený Pascal Duquenne (cena za mužský herecký výkon na MFF v Cannes 1996) v nezapomenutelné roli Georga...V další hlavní roli exceluje Daniel Auteuil, možná ve svém nejlepším hereckém výkonu vůbec. (09.03.2005)

Nejako zvláštne to prešlo mimo mňa. Násilné tlačenie na city, nereálne situácie a veľmi premyslené a priehľadné ťahy scenára vo mne vzbudzovali skôr znechutenie ako obdiv, či súcit. Prenikavá čistota duše, pravdivosť, jednoduchosť, úprimnosť - čo je typické pre takto postihnutých, je podľa mňa v tomto prípade umelo deformované filmovými tvorcami. (03.08.2011)

Tráva pláče, když ji sekáte – proto ji musíte hladit. To a spousta dalších kamínků malých moudrostí je v tomhle milém malém filmu. Filmy o tom, co všechno nám „normálním“ mohou mentálně postižení dát, bývají těžce kapesníčkové, na druhou stranu je asi potřeba občas si ve světě plném „in“ ujasnit, kdo je tady vlastně „out“. (26.06.2019)

Krásny a neuveriteľný príbeh o dospelom chlapcovi, ktorý nikdy skutočným dospelým nebude. Neuveriteľnosť mu môžeme ľahko odpustiť, to sa v takýchto príbehoch ani neočakáva. Hľadanie pochopenia je jeho jediným cieľom a vie, že ho nájde jedine u svojej mamy a tak sa dokáže rozhodnúť ju hľadať na vlastnú päsť. V kontraste so skutočnosťou a bežnými starosťami sa filmom prelínajú snové fantazijné pasáže a ukazujú svet celkom iný, taký, aký si hlavný hrdina vysníval, kde neplatia ani gravitačné zákony. Veľké uznanie patrí aj režisérovi a štábu, ktorý pracoval s hercom s Downovým syndrómom a teda to nemuselo byť vôbec jednoduché. Náladovo by som film viac ako k Rain manovi zaradil skôr medzi Prelet a Nedotknuteľných. (21.03.2013)