Okupace

Po dlouhé době seriál, jehož znělku jsem si opravdu užil. Opravdu dobře vymyšlená. Co se týče příběhu, tak naprostá pecka. Na to, že tento seriál reflektuje současnost, tak scénáristé odhadli některé věci vážně skvěle. Před tím smekám. Co mi trochu vadí je to, že se vždycky berou Rusové jako ti zlí. Ono to docela často tak je, ale sakra, nešlo se nad tím zamyslet a vymyslet to jinak, aby tenhle seriál nebudil vášně. Na druhé straně, kdyby to byly nějaké dvě anonymní, byl by tento seriál tak dobrý? To je prostě dilema. Každopádně na to, že se jedná o seriál natáčený norskou televizí, tak hodně dobře provedený. A tohle by Američani prostě vymyslet nemohli. Rozhodnutí přidat druhou sérii jsem se nejprve bál. Pak jsem ho opěvoval. Na konci jsem ho témě zavrhl. A teď se nejvíc bojím, aby neudělali třetí. [Edit po druhé sérii] Bohužel, moje obava se vyplnila, třetí série vznikla. Viz. komentář tam. [Edit po třetí sérii] (16.03.2017)

Obsahuje nepřímé spoilery! Myslím, že nebudu až tolik přehánět, když Okkupert označím za norský, potažmo evropský Homeland. Ten vlastně začínal docela podobně. Na aktuální politické situaci vystavěl "co by, kdyby" fiktivní zápletku, která se sice vyčerpala, ale seriál jel dál a přinášel zápletky nové a nové, stále palčivé aktuální. A nejinak je na tom i Okkupert, který první dvě série staví na myšlence, co by se stalo, kdyby Spojené státy byly v rámci NATO mimo hru (a měly proto Evropu taktříkajíc na salámu), EU by byla energeticky úplně v hajzlu a kvůli tomu činila daleko prohnanější a pragmatičtější kroky, třeba dovolila Rusku okupovat Norsko. Upřímně, čekal jsem ve finále trochu něco jiného a celé to atraktivní téma okupace (které není až tak klasickou násilnou primitivní okupací, jakou rusák běžně předvádí) mi nepřišlo ani zdaleka vytěžené tak, jak by mohlo. Okkupert je především slow-burn politický thriller, ale velmi dobrý politický thriller, kde žádná z postav není ani zdaleka černobílá a po celou dobu není úplně jasné, komu vlastně fandit. Výtek bych měl jenom pár. Za prvé, tempo by občas potřebovalo trochu nakopnout - některé počáteční díly se dost vlečou a na zlomové momenty si musí divák docela dlouho a trpělivě počkat. A za druhé, zejména v první sérii, mají scénáristé rozjetých několik linek, které z dílu na díl najednou naprosto vyšumí do ztracena. Jako kdyby na ně scénáristé zapomněli. Působí to blbě. Největším překvapením je pro mě ale ne až tak dobře hodnocená třetí série. To, co zprvu spíše působilo jako trochu zbytečný dovětek, postupně vyústilo v parádní finále. Postavy stíhá jejich minulost, situace se jim vymyká z rukou a uvědomují si, že jsou jen pěšáky ve velké politické hře, ze které jen málokdy vede cesta ven. Tvůrci u toho navíc krásně nastíní velká témata, která vychází z velmi oprávněných a aktuálních obav - klimatické změny a s tím související tlak na zelenou energetickou politiku, zasahování do svobodných voleb, kyberútoky, aktivity kremelských trollích farem a nebezpečí fake news a obecně, čím dál tím více se zvyšující vliv Ruska na evropskou politiku a stupňující se tlaky na mínění veřejnosti. Ve finále mě fakt mrzí, že Okkupert, i třeba pod jiným vhodnějším názvem, nepokračuje podobně tak, jako pokračoval Homeland poté, co se linka s Brodym nadobro vyčerpala, a nerozvíjí tato témata dál. Protože seriál z atraktivního a neokoukaného prostředí současné evropské politiky je něco, co tu akutně chybí. Fritt Norge! (11.09.2022)

Ani se příliš nedivím tomu, že Rusové protestovali. Ruské vojenské operace v seriálu do jisté míry kopírují jejich počínání na Ukrajině a to se Moskvě líbit nemůže. Nicméně v tomto případě nejsou za záporáky jen Rusové, ale i představitelé EU, která o ruskou pomoc požádala a Američané, kteří se po vystoupení z NATO nechtějí angažovat jinak, než mírnou diplomatickou podporou. Norsko tak zůstává samo a zatímco premiér se zoufale snaží najít mírové řešení, v zemi vzniká ozbrojený odpor, který nejenže tuto snahu hatí, ale zároveň posiluje ruskou agresi v zemi. Vychytané ve všech ohledech. Seriál ukazuje nejen úskalí mezinárodně politické scény, ale i vnitrostanickou rozháranost země na pokaraji okupace, složité operace tajných služeb či postoj médií. Není to o nějaké akci, alespoň zatím, ale především o dialozích, jejichž naléhavost se díky stále zoufalejší situaci stupňuje. Jedinou výtku nemám ani k hercům, takže z mého pohledu se jedná o jasnou 100% záležitost. Pevně doufám v další řadu. (11.02.2016)

Seriál, který ze začátku na čtyři hvězdičky moc nevypadal, ale stupňující se děj a atmosféra ho vynesla výš a výš. Tohleto "co by kdyby" je děsivé a je úplně jedno, zda je tento konkrétní děj aktuální nebo ne. Protože to "gró" lze napasovat na tisíce jiných situací. A věřím, že vás, stejně jako mě, napadá hned několik. Brrr! (05.02.2017)

Tento norský seriál řadím rozhodně k těm povedeným. Vždycky, když slyším z televize kvákat naše vrcholné politické představitele o tom, jak jsme díky členství v EU a NATO v naprostém bezpečí, pustil bych jim tento seriál, myslím, že realita by se příliš nelišila, i když věřím tomu, že by Unie sáhla k nekompromisním sankcím vůči agresorovi, vidím to tak, že embargo na dovoz jogurtů by mohlo být adekvátní. Největší problém spočívá v tom, že náš stát neoplývá surovinovým bohatstvím, takže ani Američané by zřejmě nebyli ochotni za takových podmínek bránit demokracii. Seriál se mi líbil, norský premiér byl už v prvním dílu seznámen s pojmem Mnichovská dohoda, bavily mě politické tanečky a hlavně balancování mezi pojmy vlastenectví a kolaborace, odboj a terorismus. Taky jsem dospěl k závěru, že kdybych se rozhodl unést ministerského předsedu, udělal bych to v Norsku. (27.02.2017)