Hobit: Bitka piatich armád

Režisér sliboval bitvu grandiózních rozměrů. Však proti sobě také bojují vojska trpaslíků, lidí, elfů a na druhé straně skřetů, vrrků, netopýrů a další havěti. Velkolepou bitvu jsme viděli již v Helmově žlebu nebo v Minas Tirith v Pánovi prstenů. Zde je bojujících o řád méně, proto zůstává poněkud s podivem, proč zejména trpaslíci v stříbrných lesklých zbrojích vypadají poněkud digitálně (ale i oheň a další věci) a proč se dočkáme jen velice mála záběrů v polodetailech na ohyzdné hlavy skřetů, tětivy elfů nebo meče lidí. Nevyužiti zůstávají zlobři, kteří slouží jako nosiče obřích kamenů. Celkově se bitva jeví jako dosti sestřihaná a bez delších osobních soubojů. Nezbývá než vyčkat na rozšířenou edici. Možná se objeví i více reálných exteriérů, protože trojka jich má velice málo. Pryč jsou skaliska, louky a hory, zbývá jen CGI plácek před Horou./// Legolas je na plátně až nečekaně často. Jeho gravitaci vzpírající se kousky, mrštnost naspeedované kočky a zrak na úrovni noktovizoru se začaly objevovat už ve Společenstvu Prstenu, kdy trefil v černočerné Mórii skřety z opačného konce můstku, slajdoval po olifantím chobotu v Návratu krále či Šmakově dračí poušti skákal na hlavách trpaslíků v sudech na divoké řece a předváděl střelbu z luku ve stylu level: god. Jackson patrně pod vlivem novozélandských houbiček nechává Legolase využít nepřátelského netopýra jako taxi, se kterým se na konci jízdy vypořádává vzhůru nohama, což se jeví jako absolutní nic ve srovnání se scénou, kdy vybíhává jak počítačová postavička po bortícím se můstku, jehož postupně se odlamující kameny tvoří schody. To už se prostě člověk musí nahlas smát, jinak to nejde. Sekvence je navíc korunována olympijskou akrobacií na skřetovi, jíž by musel provést v mikrosekundě, aby se vše stihl. Bohužel se scény se Zeleným lístečkem (překlad jeho jména) stávají spíš groteskními výstupy, které z postavy činí superhrdinu, jehož ani prázdný toulec nestojí malou modřinu./// Celkem chytře však Peter Jackson a jeho kolegyně sahají mimo předlohu a vyzobávají relativně stručné, ale aktraktivní informace, které dále rozvíjejí. Jde zejména o texty Výprava k Ereboru (Nedokončené příběhy), dodatky Návratu krále (příběh Durinův lid) či kapitola ze Společenstva prstenu vyprávějící o Bíle radě.. Řada scén je samozřejmě zcela mimo kánon a vymyšlena úplně, některé postavy se dostaly do popředí jako např. Radagast a jeho sáňky (zase!), jiné jako např. Medděd mají jen jedno (chlupaté) cameo a nechybí ani orly (zase!!)./// PJ musel v třetím dílu rozlousknout pěkně tvrdý lembas, neboť musel navázat na velmi napínavý cliffhanger z dvojky. Zároveň dovést trilogii k velkolepému finále, které tolik avizoval. My, kteří jsme si pomyslně šetřili absolutní hodnocení až na třetí díl, a to v naději, že se režisérovi podaří spojit ty nejlepší elementy hobitovského univerzita, odcházíme zklamáni. Jackson sice poměrně uspokojivě uzavřel dramatický oblouk trilogie, byť trpaslíky ve finále trochu odbývá a ne každá z postav má nějaký svůj konec. Nekřečovitě provázal hobití filmy s LOTRem, ale to nestačí. 70 %. [Kino, 2D titulky] Edit: Druhé zhlédnutí filmu tentokrát v HFR verzi mě jen utvrdilo, že jde o mrtvou větev kinematografie. Postavy se zrychleně hýbají jak v časech grotesky a než si zvyknete, tak máte pocit, že sledujete film, který se na chvíli zasekl a pak musí zrychlit, aby dohnal ztrátu (něco jako když grafika nestíhá načíst 1080p). Více snímků za vteřinu svědčí CGI scénám, které jsou plynulejší, ale jakmile jsou na plátně lidé, je přilišná ostrost obrazu na škodu. Sebemenší umělé interiéry a propriety jsou vidět a klasický kino-obraz je pryč. Působí to spíše jako HD dokument s nepříjemnou hyperralističností. [Kino, 3D HFR s titulky] (11.12.2014) (menej) (viac)