Hobit: Bitka piatich armád

Není to tam. Bylo by pěkné, kdyby bylo, ale hobití produkce zkrátka pozřela sama sebe ve chvíli, kdy se rozdělila na tři filmy. A ne, není nepatřičné to zas a znova připomínat, protože tohle rozhodnutí nejenže z nás vytáhne o dvě kila navíc, což by byl poslední problém, především ale rozbilo děj na nepřirozené kusy. Na co jsme minule čekali tři hodiny (a nedostali jsme to), tedy pořádné střetnutí s drakem, se odbude zcela nevzrušivě během první čtvrthodiny, takže až bolestně poznáme, že nůžky měly původně zastříhat někde úplně jinde a bitka se Šmakem zjevně neměla být vrcholem dlouhé přípravy. Po jejím vyřízení jsem si jen říkal "to bylo fakt snadný" a napětí budované celým minulým filmem vyletělo z okna - tady se mělo ubírat nejvíc. Samotná bitva pěti armád pak sice nezklame úrovní efektů a několika stylovými záběry, už ani ten nejoddanější jacksonofil ale nemůže popřít, že Peter umí bitvu gradovat jedním jediným způsobem a páté deus ex orel po dvaceti minutách teskné hudby v pátém filmu v řadě už působí spíš směšně. Vrcholem Hobita je pro mě jedna komornějších scén (relativně), střetnutí Bílé rady se Sauronem plné efektních nápadů, i když tak trochu rozbíjí kontinuitu děje a můžeme se jen ptát, proč se o padesát let později všichni dohadují, jestli se Sauron vrátil, nebo ne, když zde jsou si tím všichni jistí. Nejsmutnější na Hobitovi ale pro mě je absence jakýchkoli lidských emocí. Už jen proto, že polovina trpaslíků zůstává anonymní a Freemanův Bilbo, nejlépe zahraná postava, stojí většinou stranou. Největší prostor pro hlubší city byl u příběhu Thorinova zešílení (nejspíš dost opsaného od Ejzenštejnova Ivana Hrozného), ale přetaženost téhle linie mě opět od emocí odtrhla. Samozřejmě že "emocionální dopad" na mě nemůžu nikomu tlačit, já si ale nedokážu z toho filmu cokoliv lidského odnést - na rozdíl od Pána prstenů. A tak je to vlastně s celým Hobitem. Okázale nadupané megascény ve mně probouzejí apatii a nezájem, protože mě tu lidsky nikdo a nic nezajímá. A jo, mrzí mě to. Trojka je nejlepší (protože nejkratší a nejdějovější) díl, ale pořád jen lepší průměr spoléhající na kdysi funkční trademarky. 65 % (11.12.2014)

// Zero, nula, nada. Několik let jsem tuhle sérii bránil, hádal se, že ji nelze srovnávat s Pánem Prstenů, užíval si ten odlišný přístup k látce, dokonce i nadšeně popisoval audiovizuální stránku těch filmů, která Jacksonovi byla často vyčítána. Místo aby mě však Hobbit podržel a Bitva Pěti Armád konečně dorazila se vším, co jsem si přál a v co jsem doufal, dočkalo se mi tvrdé lekce. Jackson zlucasovatěl ve špatnou dobu, moc špatnou dobu. Tón filmu, který měl spojit jednu mladou, lehčí trilogii s tou starší, dospělejší byl naprosto ale totálně mimo a to je pro mě problém, přes který se ať se děje, co se děje, zkrátka nepřejdu. Že se v prvních dvou filmech všichni vyřádili a společně se nasmáli mi nevadilo, jenže teď měl přijít zlom, tohle byla ta chvíle, kdy jsem se měl dočkat toho, čeho jsem se dočkal v Pomstě Sithů. Místo toho ale Středozem zažívala jednu z nejdůležitějších chvílí a lidem to bylo k smíchu. Já z těch srandiček chtěl brečet, ostatní se smáli a to je zkrátka špatné, takové reakce by ten film vyvolávat neměl. O to větší škoda je to proto, že vizuálně to byla nejlepší část trilogie. A doteď mám v hlavě x momentů, které ve mě vyvolaly dojem toho, že to celé mohlo skončit hrozně, hrozně moc dobře. Jenže neskončilo, levné a tupé atrakce se valily jako lavina a film se v mých očích už jen potápěl hlouběji a hlouběji. To už se pak v samotném závěru těžko vzbuzují nějaké emoce, kromě mého rozčarování jsem totiž nic jiného necítil a to i přesto, že přede mnou umírali postavy, u kterých jsem něco cítit rozhodně měl. Jsem smutný a zklamaný a momentálně nevěřím, že to něco zachrání. Netuším, jestli se ještě někdy do Středozemě vydáme za novými příběhy, co ale vím jistě, že Jacksona už u toho nechci. And that's my last goodbye. EDIT:// druhé shlédnutí, bez crowdu, lepší, mnohem lepší. pořád x zbytečností a takovej... nijakej pocit po tom všem, kterej mě nutí zůstat na 3* ale jako film sám o sobě to stouplo :) (11.12.2014)

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)