Najvyššia ponuka

Film jsem dlouho chtěl vidět, protože mě zaujalo, že se odehrává v prostředí výtvarného umění a aukčních síní, o něž se zajímám již mnoho let. Zaujal mě rovněž obsazením, slovutným Morriconem coby autorem hudby i samotným jménem režiséra, s jehož filmografií jsem až dosud nebyl obeznámený, ale která je zde na ČSFD vysoce hodnocená (kolem jeho nejlepšího filmu Bio Ráj, který aktuálně figuruje na 210. místě v žebříčku nejlepších filmů, kroužím už léta a stále jsem ho neviděl). Když se mi Nejvyšší nabídku konečně podařilo - po více než 2 letech od české premiéry - vidět, bylo pro mě velmi příjemným překvapením, že je dokonce mnohem lepší, než se mi na základě traileru zdálo. Mou pozornost si film získal od prvního záběru a nemohl jsem se od něj až do konce vůbec odlepit, strašně mě bavil překvapivý děj, herečtí představitelé všech rolí, nádherná kamera a dokonalá, ale vážně DOKONALÁ Morriconeho hudba. 2 hodiny nikdy neutekly tak rychle - bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků mi je vyloženě líto, že ten film už skončil, a nejraději bych si ho pustil teď hned znovu - a vychutnal si tam nově všechny ty detaily, které mi napoprvé nepochybně unikly (film mě udivil svou celkovou promyšleností - vše souvisí se vším, nic zde není náhodné, a film průběžně testuje, zda člověk dával dobrý pozor - to se mi nesmírně líbí). Snad jediné, co mi na filmu trochu vadilo, je mírná pachuť z toho, že se mi závěrečné rozuzlení zdálo krapet překombinované a nepravděpodobné - na druhou stranu z toho pramení i ten wow efekt, kterého se člověk dočká (a to dokonce několikrát v průběhu celého filmu, tedy nejenom v samotném závěru). V té souvislosti mě dostalo - asi jako už mnoho lidí přede mnou - že se závěrečná scéna točila v pražské Pivnici U Milosrdných, která se však v létě 2013 definitivně zavřela, jak jsem teď překvapeně zjistil. Pro mě je toto zjištění takovou bezděčnou, překvapivou a vcelku působivou symbolickou tečkou za tímto filmem (tu pivnici jsem neznal, ale je strašná škoda, že v Praze skutečně není hospoda se stejným interiérem jako v tomto filmu, protože by to byla velkolepá atrakce, na kterou by se sjížděli lidi z daleka). Za sebe nemohu nedat 5 nadšených hvězd. UPDATE 24. 6. 2018 - Na druhé zhlédnutí po téměř 3 letech se mi film líbil trochu méně než poprvé. Myslím, že to je tím, že když už člověk zná rozuzlení, chybí tam ten moment ohromení jako poprvé (v tomto ohledu mě trochu překvapuje, kolik lidí zde píše, že je děj předvídatelný - mně to třeba poprvé vůbec nepřišlo). Každopádně herci, kamera, scénář, hudba a celková atmosféra - vše super, a celkově je to podle mě filmařsky velmi kvalitní a obohacující podívaná. Velký respekt k Tornatoremu! (25.09.2015)

Veľmi príjemná, štylizovaná dráma prekypujúca skvostnou talianskou atmosférou, ktorej hlavnými motívmi sú láska, krása a nefalšovanosť v umení a vzťahoch mužov k ženám. V prvej hodine sa z nej nedá vycítiť hlavná dejová linka, všetko je len jemne naznačené, ako ladné krivky dám na portrétoch talianskych renesančných umelcov, no postupne sa príbeh prehlbuje až k nezameniteľnému, pôsobivému a pomerne deprimujúcemu záveru. Geoffrey Rush v hlavnej roli starnúceho popredného znalca je skvelý, a Sylvia Hoeks je pre mňa objav roka. Dosť mi však vadila tá zjavná snaha o dokonalé zapadnutie celku bez poznateľných rýh a medzier, vďaka čomu pôsobí miestami Tornatoreho réžia až príliš vyumelkovane. I tak jeden z najzaujímavejších filmov roka. UPDATE: Po druhom zhliadnutí: Mise-en-scène, mise-en-scène, mise-en-scène. Dodatočná virtuozita doložená rozplývaním sa nad scénou, kamerou a kompozíciou. Réžia na druhý pokus znateľne citlivejšia a opatrnejšie narábajúca s každým jedným elementom, Oldman a.k.a. Rush ešte silnejší a uveriteľnejší. Film, ktorý zreje ako víno. Nutnosť zhliadnuť opakovane, podobný osud stihne aj Veľkú nádheru - a to na plátne. 95% (31.12.2013)

Silné. Od začátku až do konce, ve všech ohledech. Následují mírné spoilery: Konci je vytýkána nevěrohodnost a přemrštěnost, což je díky prudkému skoku z pohádkové lovestory do sviňské reality celkem pochopitelné, každopádně právě závěrečná několikaminutovka dokonale vystihuje niterně bolavé pravdy o lidských touhách. Když Virgil ignoruje možnost oznámit vše policii a nadále se ukájí ve vzpomínkách na něco, co ve skutečnosti nikdy neexistovalo, užíval jsem si katarzi jako prase, byť to nebylo nikterak příjemné pošušňáníčko. Podléhání sladké iluzi je na první pohled lepší, než boj s hořkou realitou - lepší měřítko slabosti neexistuje a existovat nebude. Nebo taky jinak: nebyl nakonec Virgil, do té doby zajatý ve své neschopnosti se socializovat, tak trochu osvobozen? Samozřejmě, není to nic originálního, ale přenádherné Tornatore-Zamarion-Morricone balení a velevážné prostředí aukčních síní s nóbl postavami a mimoidní atmosférou (šikovný mix prvků, které jednoduše, ale účinně snižují předvídatelnost příběhu) dělají z tohohle díla černého koně v soutěži o film roku. (17.09.2013)

Nerozeznám pravého Renoira od díla netalentovaného opilce Karla, ale zato vím, že chce-li starcova vrásčitá ruka v sametové rukavičce klouzat po mladém, bledém, vyplašeném ... ženě, tak je jasné, že to bude něco stát. Jasné je to tedy každé živoucí osobě kromě Virgila, který si své panictví pošetřil do důchodu a na další životní pouti se nechá vést svými splašenými hormony. Mne to tedy mezi všemi těmi podvůdky dost bavilo a kdyby základní zápletka nebyla tak naivně průhledná, tak bych nad pražským orlojem klidně nechal rozzářit všech pět dostupných hvězd. (28.03.2014)

Film o člověku, který příliš nevěřil lidem. Vizálně byl film naprosto dechberoucí. Za svůj život jsem neviděl mnoho filmů, které by byly dovedeny k takové dokonalosti. Nedovedu si představit vhodnějšího tvůrce soundtracku pro tento film než Ennia Morriconeho. Výborný a nevtíravý soundtrack nádherně dokreslil úchvatné záběry. Teď by měli přestat číst všichni, kteří se film vidět teprve chystají, jinak bude váš zážitek sotva poloviční. Chystám se totiž chrlit jeden spoiler za druhým. Jak už jsem předeslal. Film pojednává o člověku, který příliš nevěřil lidem ve svém okolí. Věřil dvou lidem a posléze uvěřil člověku třetímu. A jak už to tak někdy bývá, tak ironií osudu na to doplatil. Byl připraven o vše a navíc skončil po prožití své první lásky se zlomeným srdcem v domě pro staré, smířen se svým osudem a čekajíc na svoji smrt. Během sledování i po něm jsem byl naprosto bez emocí. Párkrát se mi po těle přehnaly zimomriavky, když se naplno rozezněl Morriconeho soundtrack. Co dělá film vyjímečným je rozhodně napětí. V napětí jsem očekával, jak bude skrývající se žena vypadat a posléze, jak bude vypadat Vaucansonův android. Tohle drželo moji pozornost přilepenou na obrazovace. Tohle dělá film vyjímečným. Následující řádky bych věnoval snovému baru Day and Night, či zaplivané a zavřené Pivnici U Milosrdných. Tady záleží na úhlu pohledu. Každopádně, dokud zavřena nebyla, tak interiér vypadal údajně takto, nikoli takto. Alkoholici bydlící v Praze, jejichž nohy už je do mnoha hospod zavedly mi jistě dají zapravdu. A vůbec bylo ve filmu těch nesrovnalostí daleko více. Například pražské nádraží připomínalo to berlínské. V pražské hospůdce zazněly snad 4 světové jazyky, ale očekávaná čeština samozřejmě ne. A úplně nakonec mě zaskočilo, jak film vlastně skončil. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdina nakonec vlastnil extrémně dobře speněžitelného robůtka, tak mi poněkud uniklo, proč se stal chudým. Možná, že mi skutečně pouze něco uniklo. Nicméně se jedná o neskutečně napínavý film, který se dobře poslouchá a výborně se na něj dívá. Slabší 4*. (28.08.2013)