Kanály

Zbývá už jen jedna cesta a tou je dobrovolný sestup do pekla. Na každé další totiž čeká smrt...pouze ve smrdutém temném kanále je možné jí chvilku unikat. Obraz nepopsatelné marnosti a zoufalosti, vedoucí až k šílenství, ale také hrdého boje, jehož naděje ovšem končí ve sračkách - režisérovo nekompromisní vyznění celého povstání. Přesto všechno jsem od Wajdy čekal ještě o stupínek silnější atmosféru, které např. hudba moc nepomáhá. (31.05.2016)

Polský film nemám tak v hledáčku jako jiné kinematografie, ale musí se uznat, že Polsko mělo svá období, kdy bylo silné. Tohle představuje film "Kanály", který ukazuje polský odboj, který se ukryl v kanálech Varšavy. Přitom je to ale velmi dobré lidské drama, které spojuje do jednoho celku s politickou a historickou situací. (21.04.2017)

Asociácia s Dantovým Peklom z úst povstalca, motajúceho sa varšavskou kanalizačnou sústavou nie je náhodná. Blúdenie temnotou s pocitom ohrozenia, vlhkom v topánkach a smradom spôsobujúcim výpadky myslenia sugestívne pripomenuli kruhy pekla. Obrazy beznádeje zatienili patetickosť v rečiach. Pôvodné úmysly sa vytratili, z hlasov zúčastnených mizla vôľa niečo riešiť, očakávané východy na svetlo priniesli len skazu. Prípadne nutnosť návratu do šachiet so strnulou brečkou. Vystihnutie tragédie Varšavského povstania na výbornú. Metafora nečakane zamrežovaného priechodu k rieke Visle odkázala na skutočnosť, že povstalci vedení Armiou Krajowou čakali spoza Visly vojenskú pomoc sovietskych vojsk pobývajúcich na druhom brehu, tie však celé týždne stáli a pozorovali vyvražďovanie varšavských obyvateľov. Na príkaz Stalina totiž Červená armáda dočasne zastavila ďalší postup, hoci predtým vyzývala letákmi na zahájenie ozbrojeného odporu. (09.09.2009)

I několik let po skončení druhé světové války byly vzpomínky na hrůzy a utrpení stále dost živé a A. Wajda brilantním filmařským umem tyto rány znovu rozjitřil. Navrací se do Varšavy roku 1944, kdy při místním povstání hrstky odvážlivců bojovaly proti početné německé přesile. Na pozadí jedné roty tak mapuje tuto smutnou historickou událost, přičemž se oprošťuje od jakéhokoliv patosu a k věci zaujímá střízlivé stanovisko. Klaustrofobní prostředí podzemních kanálů, kam byli hrdinové odboje nuceni se stáhnout, navozuje realistickou tíživou atmosféru, v níž režisér vypichuje vybičovanou psychiku demoralizovaných vojáků. Sklíčenost dobarvuje i neustále temným prostředím, kde v několika záběrech ani nezjistíme, co se pořádně děje. I přes tolik let, kolik uplynulo od jeho natočení, si stále udržuje statut, jenž ho řadí k nejvýznamnějším dílům polské filmové školy. O jeho kvalitách by mohlo vypovídat i to, že v roce 1957 získal na MFF v Cannes Stříbrnou palmu. (17.10.2004)

Kanály sú rovnomerne rozdelené na dve odlišné časti. Na časť tam vonku a na časť tam dole. Tá prvá je pravý vojnový film, tá druhá klaustrofobická "road movie" varšavskými kanálmi. A tiež aj zaujímavejšia a napínavejšia. Dôležitým postrehom je fakt, že Nemci tu sú nielen akési typické anonymné zlo, ale my ich počujeme iba prostredníctvom výstrelov a vôbec nevidíme. I keď aj tu si treba počkať na tú správnu chvíľu. Kanály sa preslávili aj úvodným komentárom, prezrádzajúcim záver filmu. Či je to dobré dramaturgické rozhodnutie, alebo vám to prekazí záverečné prekvapenie, je na každom individuálne. Jednotlivé vyústenia však v sebe skrývajú dostatok napätia a prekvapenia tak či tak. (25.07.2016)