Hračka

Asociálnost může mít nejrůznější podoby a často se vyskytuje tam, kde bychom ji nejméně čekali. Zdánlivě rozmazlené, ve skutečnosti citově deprivované dítě posléze nachází oporu u své vyvzdorované dospělácké hračky. A oba jeho rodiče - viditelný nestvůrný otec i obdobně založená příležitostně zmiňovaná matka - své dítě ztrácejí. Pierre Richard v atypické roli sociálního senzoru natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Nadčasový film o zranitelných stránkách lidskoprávního evropanství, jež by tak rádo vyučovalo okolní svět. (02.01.2022)

Za mě obsahově nejhodnotnější film, jaký jsem s Richardem zatím viděl. Dokonce si troufám tvrdit, že s relativně drobnými úpravami a jiným koncem, by to mohlo být i solidní drama. Škoda, že to tvůrci nedotáhli do konce a nešli ostřeji do toho, proč se kluk chová jako takový spratek. Místo toho se sklouzlo do nepříliš věrohodného přátelství a tomu odpovídajícímu patetickému konci. Přesto byly první dvě třetiny velmi dobré. Ve skutečnosti tu roli nemusel hrát Richard, ale tvůrci se tak nejspíš rozhodli právě proto, že je celý ten koncept sice absurdní, ale přesto je takto dotažený do extrému spíš mrazivý, než zábavný. Přítomnost Richarda je tak vlastně jediný důvod, proč tento film považovat za komedii. Jeho Francois je normální člověk zahnaný do kouta a balancující na hraně mezi důstojností a možností mít práci. Zrovna tento film by si zasloužil pořádný remake (tu americkou hrůzu z osmdesátých let nepočítám). (28.12.2020)

Film, ktorý sa vyhol úspešným prvkom artu aj komercie a vydal sa cestou otrepaného prvoplánového humoru servírovaného v malých a veľmi úbohých dávkach, pričom svoje jednoducho vyjadriteľné posolstvo bez zaujímavého príbehu či formy natiahol na neuveriteľných 90 minút. Spracovanie témy peňazí, moci a dôstojnosti nie je vyťažené na maximum, ale vzhľadom na žáner komédia má čo ponúknuť, aj keď bohužiaľ skoro všetko očakávate. Celý film je podaný sterilne, čo sa týka aj komédie, aj drámy a preto pohne divákom jedine prekvapivou záverečnou scénou. (22.12.2017)

Pojem hořká komedie je tu naplněn po okraj. I když v těch dávných dobách se ještě nepoužíval, protože nebylo nutné za něj schovávat absenci komedie samotné. Sonda do vyšších kruhů nové šlechty je povrchní a nad dramatem převažuje komedie, přesto zasahuje podstatu kapitalismu a některé související sociální aspekty trefně a precizně, aniž by se stala manipulativním kýčem. Na to má Francis Veber autorský film pevně pod kontrolou, humor i satira jsou integrovány v harmonické rovnováze. Pro mě to není nejzábavnější film s Richardem, ale objektivně vzato určitě jeden z nejlepších. S dokonale sekundující hudbou Vladimira Cosmy. Tato kousavá sociální ironie bude ještě dlouho „stálesvěží“. Bohužel. 90% Produkce: Andrea Films (26.04.2019)

„A máš to! Rozbil sis ho!“ Nesmělí, nepraktičtí, roztržití. Takoví byli hrdinové, které ve svých filmech ztvárnil Pierre Richard. A vždy samozřejmě blázniví. I když Hračka má solidní (vážnou) myšlenku, kterak prachbídná je úcta boháčů ke svým podřízeným. S Richardem u nás vyrůstaly celé generace a jeho filmy byly symbolem jakési svobody. V Hračce nepředstavuje svůj pověstný slovní kulomet, ale přesto je i díky kudrnaté blonďaté kštici nepřehlédnutelný. (09.09.2019)