Váňa

Anatomie strýčka Váni v pohledu trochu neuspořádanějším, než se kompaktně podařilo Petru Slavíkovi ve 13. komnatě. Méně vlezlá než v případech Martina Kratochvíla, ale přesto podobně schematická Soukupova hudba. Kocábův dozvuk jen ze sentimentu. Nejpřínosnější tak zůstává průřez "Velkými" a do děje vtahující úvod. (30.12.2012)

Říkala jsem si, že kdyby to natáčení vzal do ruky jiný režisér, chci říct schopnější, protože tohle je celkem dost nevyužitý potenciál... No a je to velká škoda. Váňa a Železník jsou mí dětští hrdinové. Vzpomínám si jak jsme celá rodina seděli u vysílání Velké Pardubické, co seděli ... někdo stál, někdo chodil po pokoji, ale všichni jsme měli odkrvené ruce od držení pěstí a oči přilepené na obrazovce. Ty nervy ... ty nervy!! :-) Pak jsme jásali, všichni spocení jako bychom ten závod běželi místo těch koní, prostě euforie vítězství. Železník byl a vlastně je stále pro mne fenoménem a když jsem v tomhle dokumentu znovu viděla jeho úspěchy, tak jsem se marně snažila zatlačit zpět slzy dojetí. :-) (16.10.2013)

Ne. Opravdu špatný dokument. O střihu a zvuku škoda mluvit, zbytečně dlouhé nicneříkající záběry na kopce... Navíc od dokumentu čekám víc, než návštěvu pár dostihů a staré záznamy Velké Pardubické. Žádné záběry z tréninku či nějaký soukromý život. Váňa je sice úspěšný žokej, ale to je pro mě tak vše. Mluví jako kanálník a ke koním se chová také hrubě. (Neříkám že si občas ránu nezaslouží, ale všeho s mírou). Není mi sympatický a jeho sprosté výroky tento dokument dělaly ještě horší, než je. (16.10.2013)

Dokument s názvem Váňa by se měl věnovat Váňově životu - tj. jak začátkům, tak i postupným peripetiím života, úspěchům i neúspěchům. Režisér Wagner měl štěstí, že si do hledáčku vzal ikonickou postavu českých dostihů (většina z nás o Váňovi pouze ví, že "je to ten, který vyhrál mnohokrát Velkou"), protože ve filmu neukáže téměř nic z Váňova života, není vysloveně špatný. Trenér a žokej Josef Váňa je v dokumentu poměrně bezprostřední a pro jadrnější mluvu nechodí daleko - film začíná jeho hovorem na Záchrannou službu, ve kterém by velice "ochotná" spojovatelka svým přístupem naštvala i zdravého, natož někoho, kdo právě unikl smrti a má zlomenou stehenní kost - není divu, že Váňa si pro 'prdel' či 'kurvu' nejde daleko. Vzápětí však zjišťujeme, že Váňa si pro tato (a jiné varianty) slova nechodí daleko nikdy. Jedná se o člověka, který dýchá a žije jen pro koně - jakmile je rozmašírovaný, přemýšlí pouze o tom, kdy si na nějakého znovu sedne, jakmile na něm sedí, přemýšlí jen o tom, jak pojede závod. Chyběl mi tedy hlavně náhled do soukromého života, protože jestli si Váňa zaslouží obdiv za své výkony na koních, jeho manželka si zaslouží nejvyšší řád za to, co si s ním (asi - režisér nám nic neukázal) musí denně prožít (resp. neprožít). Po filmu nám dojde, že Wagner prakticky ukázal pouhý sestřih z Váňových vyhraných Velkých a seznam úrazů. Navíc se dozvíme bohužel jen pár drobností. (07.09.2012)

Dokument to není dobře natočený, jsou tam špatné zvukové stopy, je to tak zvláštně poskládané, že to sice vypadá, jako kdyby to mělo gradaci, ale ve skutečnosti ji to nemá. Osobnost Josefa Váni ale celkem hodně zachraňuje a divák se alespoň pobaví, protože je vidět, že on prostě zůstává svůj. To úvodní audio s vámi ale zamává. (04.02.2015)