Váňa

Já si umím představit, že je zatraceně těžké až nemožné rozpoznat, jak bude ve finále asi tak zhruba vypadat dokument, který o mně ten bambula opřený s kamerou o plot zrovna natáčí, ale já bych si vážně do nového roku přál, aby se naše známé osobnosti naučily spolupracovat s filmografiemi režisérů a aby Jakubové Wagnerové, a jemu podobní, přestali konečně sázet na to, že jim dostih vyhraje jméno. Tohle není Velká Pardubická. (30.12.2012)

Ne příliš povedený dokument, který v podstatě divákovi nic nesdělil - tedy snad kromě přesného a detailního výčtu zranění hlavního protagonisty- za kterými zanikla i samotná Váňova podstata pro kterou žije, a to jsou koně. Snímek se pro mě stal změtí jakýchsi útržkovitých informací, Váňova ne vždy příliš srozumitelného mumlání, zato často proloženého dobře srozumitelným peprným slovem, a jednoho močení u živého plotu na závodišti. Myslím že Váňa by si zasloužil o trochu více ..... (02.01.2013)

Hudba: Ondřej Soukup; Úvod byl zajímavý, ale dokument má klesající tendenci, až se po cca. 35minutách dostává na hranu, kdy už diváka nečeká nic zajímavého a tvůrci evidentně jen vyplňují prázdné místo. Myslím, že o tak zajímavém člověku by se člověk mohl dozvědět víc, než pár "skrytých záběrů". Často se odvíjí situace bez zajímavé obsahové informace. Jediné, co mě zaujalo, byla povedená hudba Ondřeje Soukupa. (14.09.2012)

Váňa je nesporně samorost a podivín, workholik s neskutečnou vůlí, který si jde za svoji vizí a zřejmě jedna z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav českého dostihového světa. Vůbec tedy nechápu, jak se tvůrcům "povedlo" spatlat tak neskutečně nudnou sračku, na které se opravdu zdařil jen začátek, kdy Váňa telefonuje na záchranku. Pak už je to jen výčet zranění, dlouhé minuty strávené v autě cestou někam, většinou do Itálie na nezajímavé dostihy, o kterých se nic nedozvíme, výběr z legendárních dostihů Pardubické je sestříhán a podán tak, že postrádá veškerou napínavou atmosféru. Poodhalit divákovi Váňu jako člověka, kromě toho, že mu nevypípali všechny ty kurvy a prdele, co pronese v každé větě, se filmu tedy určitě nepovedlo. Místy působil klidněji, méně agilně a „pod proudem“, jak jej známe běžně z rozhovorů, ale na film je toto zjištění pořád málo. Celé mi to připadalo, jako když se netalentovaný režisér pouze pověsil Váňovi za prdel a sem tam ho někam doprovázel, bez ladu a skladu. Možná to funguje u Vyvolených, ale nikoli v dokumentu. Zde se jen plácáme po povrchu jak člověka Váni, tak zákulisí a práce kolem dostihových koní. (01.08.2013)

Anatomie strýčka Váni v pohledu trochu neuspořádanějším, než se kompaktně podařilo Petru Slavíkovi ve 13. komnatě. Méně vlezlá než v případech Martina Kratochvíla, ale přesto podobně schematická Soukupova hudba. Kocábův dozvuk jen ze sentimentu. Nejpřínosnější tak zůstává průřez "Velkými" a do děje vtahující úvod. (30.12.2012)