České století

Viděla jsem jen díl s Klementem Gottwaldem a celou hodinu mě jímal děs. Nesnáším karikování české_československé historie, pokud jde o její vážné momenty. A tento seriál se týká jenom vážných momentů. I jako propaganda je to udělané špatně, protože chybí souvislosti a celé to nedává smysl. Jedním slovem hnus. (26.11.2013)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)

Prvních pět dílů má jednoznačně vzrůstající tendenci. Masarykovská epizoda se s odstupem jeví jako sled nepříliš navazujících scén, z nichž vyčnívá rozhovor T.G.M s britským ministerským předsedou. Teprve tam se ukáže největší přednost Českého století: demýtizace historických postav provedená civilním a k diskuzím vybízejícím způsobem. Jednotlivé charaktery dostávají hloubku, dělení na "hodné" a "zlé" zde absentuje, historické osobnosti nám známé už jenom z fotek jsou "odmramorizovány". A to, že se z Klementa Gottwalda stala plnohodnotná tragická postava považuji skoro za zázrak. Sedláček má navíc vynikající čuch na herce, kteří s přehledem ustojí i příliš doslovné repliky (Huba, Trojan, Finger a především Vyorálek utkví v paměti na dlouho). Poslední epizoda o zabíjení soudruha Slánského se směle může řadit do žánru paranoidního politického thrilleru, v níž se tvůrcům podařilo zbavit neduhů předešlých dílů. Pokud bude zbylý kvartet epizod podobně kvalitní, máme zaděláno na nejvýznamnější televizní projekt v porevoluční historii. (26.11.2013)

Nejdůležitější je nebrat České století jako hraný dokument, i když forma k tomu svádí. Sedláček spolu s Kosatíkem velmi složité historické procesy obvykle redukují na tezovité dialogy dvou výrazných osobností příslušné éry. Jejich postoje a argumenty subjektivně upravují podle svých představ. Každá ze zobrazovaných událostí, pokud by měla být pojata komplexně, by vystačila sama o sobě na slušný seriál. Tímhle pojetím se z toho stávají pouhé střípy historie ve výrazně subjektivním podání. V některých případech působí herecké obsazení rušivě (typicky Emanuel Moravec, kterého Daniel Landa pojal v duchu prezentace vlastních názorů a stylu projevu). V prvních dílech se citelně projevuje nedostatek odvahy používat němčinu, což komicky vynikne především v dialogu hraběte Thuna s Masarykem, kde zazní památná věta "Vždyť ani nemluvíte česky." Úroveň jednotlivých dílů je kolísavá, ale jako celek si nakonec těsnou čtvrtou hvězdičku seriál uhájí. Celkový dojem: 70 %. (04.11.2018)

K přístupu, kteří zvolili autoři (Sedláček a Kosatík) Českého století k přiblížení nejdůležitějších momentů novodobé historie našeho státu, můžeme mít výhrady, můžeme o něm diskutovat, ale těžko se dá argumentovat proti tomu, že se jedná o jeden z nejzáslužnějších projektů, které v produkci naší veřejnoprávní televize vznikly. Povětšinou výborné herecké výkony jsou podpořeny kvalitně napsanými dialogy, nechybí ani chytře vystavěná dramatická struktura jednotlivých dílů - příkladem za všechny je asi nejlepší díl z první poloviny seriálu, Zabíjení soudruha, který je zarámován dvěmi dojemnými, i když z morální podstaty naprosto odlišnými popravami Milady Horákové a Rudolfa Slánského. Pokud se druhá půlka podaří tak jako ta první, budu moc spokojený. 80% (03.12.2013)