Pád

Paráda!!! Perfektne napísaná,skvele zrežírovaná hypnoticky pomalá, vizuálne vychytávková, psychologicky zaujímavá, geniálne rozohraná šachová partia vyšetrovateľ (chladná, robotická "policajná superintendatka") vs. vrah (u ktorého občas badať jemne vedomú, no možno viac podvedomú inšpiráciu Dexterom). To všetko zasadené do drsného prostredia Belfastu... Rodí sa asi nová závislosť na ďalšom seriály, už sa neviem dočkať pokračovania, kiežby bolo minimálne 5 podobne kvalitných sérií:)...UPDATE: druhá séria nadväzuje takmer okamžite a rovnako okamžite buduje novú závislosť na sledovaní osudov hlavných (anti)hrdinov. The Fall je spolu s True Crime špička žánru, tentokrát sa hrá ešte viac na psychológiu, pričom záver je čistá psychoanalýza (pre znalcov danej teórie, to je na dlhšiu debatku:). Veľká škoda len toho, že tvorca mal jasný cieľ,vyústenie, katarziu a tomu prispôsobil všetko, aj na úkor drobných logických medzier v poslednom diely. Ale všetko je odpustené, The Fall je všetkých 11 dielov parádne dielko!!!!! (23.12.2014)

Seriál - lépe řečeno jeho český dabing (respektive distributor) - mne od začátku iritoval (neřku-li sral) dementní lidovou tvořivostí, s níž jeho autoři (patrně v domnění, že český divák by si s britskými policejními hodnostmi nedokázal bez jejich předžvýkání poradit) superintendantku Gibsonovou předělali na "komisařku", hodnost v britské policii neexistující. To jen pro upřesnění. Drobnou výtku si zaslouží trochu nevěrohodná (a značně přikrášlená) vizáž tváří a těl některých postav po agresivním fyzickém napadení - to platí zejména pro 3. sérii. Jinak ovšem bez výhrad. Vyšetřování z pohledu Stelly Gibsonové, stejně jako její postava je zajímavé, rozhodně zaujme neotřelé severoirské prostředí. Proč ovšem "The Fall" stojí za vidění především, je postava Paula Spectora a geneze jeho deviace, odstup a nadhled, s nímž pohlíží na své druhé já, marná a nepříliš důsledná a nakonec spíše předstíraná (i před sebou samým) snaha se svojí úchylkou bojovat a zároveň žít v druhém plánu normální život. Věrohodný psychologický portrét psychopata, včetně naprosto logického a uvěřitelného vyústění. Ponurý, skličující pád do temnoty. (14.11.2020)

Po pilotu to zatím vypadá na další z kvalitnich kriminálek s důrazem na dobré psychologické vykreslení postav a s postupně pečlivě utvářenou atmosférou, tentorát z prostředí irského Belfastu. Právě tam přijíždí policejní superindentantka v podání Gillian Anderson, aby pomohla s případem zavražděné mladé architektky, s nímž si místní policie neví moc rady a svými dedukcemi pozvolna dochází k závěru, že jde o sérii, což se ovšem nelíbí jejím nadřízeným. A mezitím si vrah, žijící zdánlivě spokojený rodinný život, vyhlédl další obět'... tak ani po pátém dílu hodnocení nezměním, charaktery se ještě více prohloubily, policisté si při snímání otisků na místech činu místo obleků od Armaniho a slunečních brýlí oblékají bílé neforemné cosi, aby se nezničily důkazy a hlavní záporák není zbytečně démonizován, jsou chvíle, kdy působí až sympaticky, záhy nato však stačí jediný kradmý pohled, který dává tušit, že tady není něco až tak v pořádku. Závěr zůstal otevřen, takže to vypadá na druhou sérii...já bych se vůbec nezlobila. (22.05.2013)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Je priam neuveriteľné, že celá druhá séria sa obišla bez jedinej scény explictiného násilia. A napriek tomu (možno práve pre to) bola pre mňa psychicky ešte viac vysiľujúca, totálne ma sparalyzovala a bol som bez schopnosti dať viac ako dve časti za sebou. "Chémia" Stella/Paul = čistá fascinácia. "We are losing him..." HYPNOTICKÉ. (22.01.2015)