Pád

Tak tohle jako jó! Výborná televizní minisérie, jejíž největší klad vidím v tom faktu, že vás, narozdíl od většiny americké produkce, citově nevydírá, naopak, vsází na civilní pojetí, detektivové nejsou žádní novodobí Sherlockové, kteří dokáží vraha odhadnout podle postavení hvězd na nebi, ale skládají dílek po dílku tohoto ďábelského puzzle. A samotný vrah (výborný Jamie Dornan) je potom chybující člověk, kterého jeho neovladatelné tužby vedou směr peklo. Pro mě osobně je i velkým kladem prostředí, Irsko, to je prostě moje. A nakonec ještě musím zmínit jméno Gillian Anderson, která už jako Dana Scully v Aktech X dokazovala, že jí role "dámy v obleku" vážně sedí, zde je takřka dokonalá a při každém jejím proslovu jí doslova (no doslova asi ne :-) visím na rtech. Víc není co dodat, DaViD'82 to napsal úplně přesně. Aneb nikdy nevíte, jestli kolem vás zrovna neprošel nějaký sériový vrah... Seriálová událost roku. (02.08.2013)

Po pilotu to zatím vypadá na další z kvalitnich kriminálek s důrazem na dobré psychologické vykreslení postav a s postupně pečlivě utvářenou atmosférou, tentorát z prostředí irského Belfastu. Právě tam přijíždí policejní superindentantka v podání Gillian Anderson, aby pomohla s případem zavražděné mladé architektky, s nímž si místní policie neví moc rady a svými dedukcemi pozvolna dochází k závěru, že jde o sérii, což se ovšem nelíbí jejím nadřízeným. A mezitím si vrah, žijící zdánlivě spokojený rodinný život, vyhlédl další obět'... tak ani po pátém dílu hodnocení nezměním, charaktery se ještě více prohloubily, policisté si při snímání otisků na místech činu místo obleků od Armaniho a slunečních brýlí oblékají bílé neforemné cosi, aby se nezničily důkazy a hlavní záporák není zbytečně démonizován, jsou chvíle, kdy působí až sympaticky, záhy nato však stačí jediný kradmý pohled, který dává tušit, že tady není něco až tak v pořádku. Závěr zůstal otevřen, takže to vypadá na druhou sérii...já bych se vůbec nezlobila. (22.05.2013)

Frustrovalo mě, jak Gibsonová celou dobu věnovala víc soucitu, starostlivosti a pozornosti magorům, psychopatům a téměř cizím lidem, který vlastně pořádně neměla šanci poznat, než lidem, s kterýma měla nějakou osobní historii. Frustrovalo mě, jak jsem jí neviděla skoro ani politovat toho prvního týpka, s kterým spala a pak ho zastřelili, frustrovalo mě, jak dělala kokota z Burnse, o kterým nám seriál ani nedokáže prozradit, proč ho to všechno tak bere (očividně tam má nějakou nevyřčenou historii, kterou bych prostě ráda věděla), jak jí Anderson sotva stál za optání. Že s chlapama nespí z lásky...cajk...ale tak když máte s někým společnou historii a nadále s nim aktivně trávíte čas v práci, tak alespoň nějakej respekt tam sakra zůstane, pokud nejste sociopat. Možná že přesně to byla, manipulativní sociopat. Prostě tu postavu nemám ráda. Hnusí se mi. Seriál jí glorifikuje jako statečnou a silnou feministku, mezitimco ona jedná s lidma jako s nástrojema a mezitimco chlapi okolo ní dělaj všechno proto, aby se jí zavděčili a udrželi jí v bezpečí. Ani slovo díků se nikomu nedostane. A jeden okamžik, kdy po ní Burns vystartuje, je branej jako ultimátní důkaz toho, že chlapi jsou vývojová mutace embrya. WTF? Jestli takhle vypadá budoucnost politicky angažovaný kinematografie, tak fakt budu brečet! Seriál je jinak dobrej, ale Gibsonová nesnesitelná píča. Jedna hvězda za to, že si to udrželo mou pozornost, jedna za to, že vynechali většinu bulšitu z krimiseriálů jako sbírání chlupů z pohovky a geniální digitální zoom a jedna hvězda za Colina Morgana, protože pro něj mám slabost a sakra dobře hraje a vlastně bych se na to nebejt něj vůbec nedívala. (04.07.2018)

Jste sami, procházíte se svým ztichlým bytem, vaříte si čaj a pomalu se poroučíte do svojí ložnice, když v tom ucítíte podivné mrazení v zátylku. Skoro jako byste i slyšeli vrzání podlahy. Je tam někdo? Pozoruje vás? Bylo to tu už mockrát. Detektivní hra na kočku a na myš, ve které nejsou role vždycky jasně dané, souboj myslí a nekončící vzájemná fascinace. Omamná policejní expertka Stella Gibson a charismatický sériový vrah Paul Spector jsou oním párem v The Fall, a i přes ohrané téma se jim bez problémů daří udržet pozornost diváka od první minuty. The Fall totiž funguje a zaujímá na mnoha úrovních. Gillian Anderson postavě chladně jednající Stelly propůjčuje neobyčejnou komplexnost a hloubku. Stella toho sice moc nenamluví, jedním pohledem či gestem ovšem dokáže zprostředkovat celou škálu emocí a reakcí, a dává tak divákovi tušit, že za chladným exteriérem se skrývá vysoce komplikovaná osobnost. Jamie Dornan v roli Paula ovšem nijak nezaostává, a jakýkoliv jeho čin, ať už z jeho rodinného či pracovního života, nebo z jeho zrůdných volnočasových aktivit, takřka hypnotizuje, a téměř mu propůjčuje sympatie. Precizní kinematografie jenom podtrhuje komplexní psychologický rozbor obou protivníků, ať už v motivu opakujících se prostřihů na podobnosti jejich konání, nebo v dlouhých záběrech vykreslujících jejich samotu a osamění. Dopad Paulova jednání na vedlejší postavy (Katie, Sally Ann, Rose, Jim Burns) nezpomaluje, naopak dodává potřebnou opravdovost. Seriál navíc svým nenuceným feministickým vyzněním jakoby mimochodem poskytuje důležitý a stále aktuální společenský komentář. Právě díky všem obrovským plusům pak o to víc zamrzí, že pečlivě budovanou psychologii a atmosféru reálného a realistického světa především ve druhé (a sem tam i ve třetí) sérii dolů sráží absurdní náhody a za vlasy přitažené situace, které jsou jako vystřižené z kterékoliv odpolední kriminálky. Nejenom, že ty situace frustrují a ruší, ony zanechávají hořkou, a především trvalou pachuť za jinak vynikajícím seriálem. 80% (28.07.2019)

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)