Bezpečný prístav

Klasický Hallström. Bohužel spousta diváků tento film neprávem odsoudila do průměrných vod romantických filmů už u prvního traileru a v komentářích pak argumentují předvídatelností, nudou či cukrkandlem. Naopak. Hallström naštěstí stále ctí tradici poctivého filmařského řemesla, skvělého castingu a poutavých námětů, takže i v Safe Haven odměnuje věrné diváky melancholickou atmosférou jižanského maloměsta, příběhem dvou lidí zkoušených těžkým osudem a tentokrát přidal i prvky thrilleru. Ano, i nějaké chybičky by se jistě našly, ale proč je hledat? Promise me something Katie, you'll take a lot of pictures and only regret the ones that you didn't take. (31.05.2013)

Po zajímavém pětiminutovém úvodu přijde zdlouhavá, stokrát omletá stupidita ! Nevím jak, ale po dalších deseti minutách jsem dokonale odhadla děj (kromě záhadné sousedky) a začala se nehorázně nudit. Tím pádem hledat mouchy, kterých bylo stále více a více. Stupidní scénář, ploché u některých až trapné herecké výkony, přiblblé dialogy. Pro mně je tenhle film shit ! (12.01.2014)

Kýčovitá romance, která se odlišuje pouze thrillerovou zápletkou (která je podstatná pouze na začátku a na konci) a zbytečnou mysteriózní tečkou, která má působit jako zajímavý zvrat, ale pro celkový význam snímku i jeho vyprávění je úplně zbytečná. Zbytek filmu už je pouze standardní romance o dívce s nevyřešenou minulostí, která se zamiluje do mladého vdovce. (19.11.2013)

Lasse Hallström si posledních pár let plní po allenovsku jeden film ročně. Dávno pryč jsou však časy Gilberta Grapea nebo Homera s doktorem Larchem. I když mě třeba předloňský Lov lososů v Jemenu potěšil, pobavil i dojal, stárnoucí Švéd má svá nejlepší léta za sebou. To americký spisovatel Nicholas Sparks, otec pěti dětí, si asi rád sedá na nějaký heboučký polštář, nalije si červené víno, pustí tklivou hudbu, otevře notebook a začne psát další bestseller. Sorry, ale autor, který nedokáže vymyslet příběh s pevnějšími švy, nemůže platit za to, čím za oceánem je. Ale k filmu. Pojďme se zasnít. Blonďatá a toho času vystrašená Katie zřejmě někoho odkrouhla. S kapucí přes hlavu a téměř bez osobních věcí (vystylovaná je ale permanentně dokonale) nasedá na autobus, který ji má zavést za lepším příštím. Třeba do idylického městečka, kde sluníčko svítí jasněji než kdekoliv jinde, kde jsou všichni nesmírně milí a přátelští a kde se natřásá i hezoun, kterému umřela manželka na rakovinu, který vzorně vychovává dvě děti, a který vyčkává na tu pravou. Přijde? Světe, div se, bude to napínavé, ale přijde. Největším zádrhelem jejich vztahu nakonec nebude povrchní spor o kolo, propadnuvší se podlaha nebo synek, který se se ztrátou matky stále nevyrovnal, nýbrž jistý polda (a tak trochu psychopatický opilec), který Katie nenechá žít její pohádku. Darebák jeden!! Ale konec ironie. Hallström a Sparks nechtějí diváky moc trápit a nalajnovali všechno přesně tak, aby si to dokonale sedlo. Ostřílený režisér má naštěstí svojí rutinu naučenou tak učebnicově, že postupně začneme odpouštět. Může za to příjemná atmosféra (tu Hallström servíruje prakticky s železnou pravidelností), malebné prostředí, líbivý hudební podkres, Josh Duhammel, Julianne Hough a vlastně i všechna ta milá škobrtnutí, která k tomuhle žánru už tak nějak patří. Neříkám, že tak snadno zapomínám, ale za ten optimismus tu třetí hvězdu dám. PS: I když za to prachmizerné akční finále by někdo měl dostat pořádně přes prsty. (23.07.2013)

Před koncem jsem byla rozhodnutá dát filmu 3 hvězdičky, ale scéna, kdy Katie čte ten dopis mě tak dojala, že nemůžu jinak než dát hvězdičky 4. Julianne Hough byla v roli Katie úžasná a moc se mi do téhle role hodila, doufám, že v budoucnu dostane více hlavních rolí. S představitelem Alexe jsem už tam moc nadšená nebyla, ale i tak ušel. Příběh se docela drží knižní předlohy, i když tam je pár nepřesností, ale ten konec mě prostě dostal. Byla jsem stejně dojatá jako u knihy. (21.05.2016)