Oscar

Můj kufřík, můj kufřík! Dnes již trochu staromilskou situační komedii naplnil Magnier typickými prvky, jakými jsou nekonečné záměny, neznámá identita, peníze, vdavky, zmatky. A samozřejmě postavou jednoho psychicky nezlomitelného cholerika. Velice svižně napsaný, zrežírovaný a sehraný kousek mne dokázal pobavit i po víc než 50ti letech od svého vzniku. Vzájemná souhra v rozsáhlých dialozích mezi Louisem de Funès a Claudem Richem dokazuje, že chemie může fungovat i mezi dvěma herci z věkově rozdílných generací a tady rozhodně fungovala! Rich je pro mne menším objevem, na kterého se po Všem zlatu světa, Přátelích kopretiny a teď Oscarovi budu určitě zase někdy příště těšit... roztomilý to živel! :) Myslím, že Molière by měl radost, kdyby mohl sedět v 60. letech v hledišti vybraného francouzského divadélka a nemusel by se za vývoj svého žánru ve Francii stydět. ;o) 75% (08.08.2020)

MŮJ KUFŘÍK. Ve skutečnosti tato velká kufříkovská story pochází původně z divadla a to  už z konce padesatých letech, kdy s ni Louis de Funés (ještě před dobou své největší slávy) na divadelních prknech slavil svůj  první  velký úspěch. V době jeho největší popularity na dávný úspěch navázal obnovenou premiérou a reprízami na začátku 70.let a v 60.letech tímto filmovým zpracováním. Jak moc je převedení divadelní hry na filmové plátno režisérem Edoardem Molinarem  invečně zpracované moc posoudit neumím. Divadelní original jsem až na krátké kolující náhravky na YT nikdy neviděl a dneska už ani nikdy neuvidím. Takhle mám k dispozici jen toto filmové zpracování. Úvodní půlhodinka plná rozvinutých dialogů mezi Louisem de Funésem a Claudem Richem je možná trochu zdlouhavá, ale i tak mají ty rozhovory mezi oběma herci různé generace svoje kouzlo.  A z nenápadného začátku  se s přibývající záměnami, informaceni a postavami rozjede velká jízda, která graduje až do samotného finále.  Ale i přesto se vtom pozorný divák snad neztratí  a vtip s záměnou kufříků je opakován jen rozumně tříkrát ve fazích překvapení, opakování průsvihu, pointa, takže nezačne být trapný.  Co se týče Louise de Funése, někdo může namítat, že je všude stejný. I já jsem měl někdy sklony se v jeho herectví šťourat a považovat jej občas za rutinní. Ale na druhou stranu mě i  tady (a možná hlavně tady) fascinuje, jak ve své typické roli podává neuvěřitelně energický výkon  s vynikajcí pohybovou a mimickou stránkou...A když za doprovodu rozsáhlé gestikulace a tance vyzívá svého maséra, ať otevře kufrík načež pak lítá po domě a vykřikuje,  že je blázen, tak to je prostě geniální a milovník bláznivého humoru musí mít z takového čísla radost.  Co teprve jeho legendární pantonimické zhroucení...za němého úžaslého sledování maséra, dcery a manželky. Nejen tady  je vidět, že film nestojí jen na rtuťovitém Funésovi. Všechny další významnější jsou perfektně napsané a sehrané karikatury. Dobrosrdečný masér trpící na nervy, oplývající opravdu početnou svalovinou, ale omezenou mozkovinou  v podání Mario Davida, vykutálený podvodníček vědátorského typu v podání Claude Richa, pohledná, ale poněkud na nervyjdoucí vzdorující dcera, natvrdlá manželka v podání Claude Gensac a samozřejmě vždycky vděčný přičmrnádač Paul Préboist jako sluha. To všechno jsou skvělé figurky, které s Funésem vytváří skvělou souhru a bez nich by to nebylo ono. Myslím si, že je Oskar skvělý případ staré dobré francouzské komedie, navíc komorního salónního typu. Zamrzí snad jen, že nikdy neuvidím excelovat Funése a Davida v divadelní verzi. (06.08.2021)

Kouzelně ztřeštěná komedie plná záměn, ať už šlo o dcery, kufříky či identitu.. Pro mě velice příjemná zábava s několika scénami k popukání a s několika vtipnými dialogy.. Za zmínku určitě stojí Claude Rich, mohla jsem na něm oči nechat a pak taky Paul Préboist, způsobil mi parádní výtlem.. V rámci žánru oddechovka hodnotím kladně.. (12.02.2022)

„Tak já jsem blázen!" Nestárnoucí milá komedie, v níž Funés uběhne maraton, když neustále pobíhá ze schodů a do schodů a pořád dokola. A pak jsou tu samozřejmě kufříky! Snadno zaměnitelné, nikoliv však co do obsahu. Potřetí vytahovaná podprsenka vskutku rozesměje. Jen tak mimoděk si jeden vzpomene na podobnou situaci v pozdějším snímku Co dál, doktore (1972). Funésův průmyslník se s nikým nepáře, i když jde o jeho milovanou dceru. „Zavřu tě na tři léta do penziónu. Do kláštera! Do Bretaně." A dokonce i sluha si pouští pusu na špacír: „Slyšel jste? Ten člověk vám říká Berte!" Příležitostně se znovu vždy rád podívám. A jistě, Filipovského skvostný dabing nechybí. (06.08.2021)

Krátká pohodová konverzační komedie s Funesem v nejlepší formě. Mohu nedoporučit snad jen pokud nemáte rádi komiku tohoto „rtuťovitého“ staříka. Jistě by stálo za to, vidět vše na divadle. Naživo by to mělo ještě mnohem větší grády. Film se dočkal po letech remaku v hlavní roli se Stallonem. Kupodivu i novější verze funguje dobře a to díky pozměněnému scénáři. 79% (12.02.2012)