Nepřítel

Děkuji Kálí, že nejsem interleguán, a že je tedy mým artovým vrcholem doposud jen Mach kopulující se Šebestovou, která zažívá vrchol, ač na ní spolužák Horáček společně s Pažoutem kálí... snad jste postřehli ve zdánlivě přiblblé větě má tajemná vodítka, která může objevit zase jen ten vyvolený a mimořádně oduševnělý jedinec. Ano, jsi to ty, předrahý, postižený debile. (31.07.2014)

Ja si dovolím povedať, že Enemy je filmom akým je, hlavne kvôli výkonu Jakea Gyllenhaala - predsa len zahrať dve totožné a zároveň rozdielne postavičky vyžaduje veľký talent. Ale dopredu vás upozorňujem, že tento temný, hlboký, farebne ponurý film vám nepodá odpovede po prvom zhliadnutí. Nepodá vám odpovede dokonca ani po dvoch a pravdepodobne ani po troch. Pripravte sa, že pokiaľ máte v sebe aspoň kúsoček zvedavého človeka, tak rozmýšľaním nad jeho zmyslom strávite aj zopár hodín predtým, ako konečne zaspíte. V priebehu nasledujúcich dní sa vám tu pokúsim vysvetliť poinu snímky, lebo mnohí majú stále svoje vlastné a bujné predstavy o tom, čo sa tu vlastne odohrávalo. (26.05.2019)

Adamův žebřík? Torontský Fuck Club? Dva Jakeové tak trochu jinak? Kdepak, jen jeden malý hypnotický mindfuck o tom, že kdo je naplňován partnerským vztahem a všemi jeho produkty, ten nemá doma pavouky.. Povídá se, že každý má na světě dvojníka a s přihlédnutím na Marxovu teorii se můžeme dohadovat, jestli vy / já představujete tragédii a onen dublér frašku, či zdali jsou „role“ obráceně. Pravda je ale bohužel úplně jinde. On totiž žádný dvojník neexistuje, protože každý z nás je zároveň tragédií i fraškou a je ovládán diktátorem (NEPŘÍTELEM) ve svém podvědomí.. Chytrý film, při bližším „ohledání“ dokonce velmi smysluplný, ale pokud si k němu odmítnete hledat cestu, uvidíte jen nedostatečnou insekticidní činnost v metropoli Ontaria. Spolupráce Villeneuve, Gyllenhaal doposud splňuje ty nejvyšší nároky.. (06.10.2014)

Hypnotický, hyperaktivní a sexuálně dráždivý thriller od Denisa Villenevueho. Jake Gyllenhaal se na tyhle role hodí perfektně, ten herec se stvořil pro žánr thriller! Ačkoli jsem měl z filmu obavy, tak mě film absolutně rozsekal, od 5 minuty vtáhl do děje a nenechal mě vydechnout až do konce. Neuvěřitelně nepředvídatelný, originální film s největším WTF koncem všech dob. Po přečtení jednoho článku ohledně filmu jsem se dozvěděl tolik zajímavých detailů, které jsem přehlédl, že druhá projekce je nutná! 80% (27.04.2014)

Film s vámi jedná od samého počátku na rovinu (kupříkladu hned třetí plakát, kde se i vizuálně dopředu prozrazuje, že se to celé odehrává v jedné hlavě, to nemá být překvapující pointa, ale výchozí premisa), nic netají, nemysterizuje ani nezamlžuje, je to film o interpretační logice (viz uvozující citát, že každý chaos je jenom nerozluštěný řád) - pavouci se tam od oné první scény objevují neustále, aby připomínali, na jaké rovině se děj odvíjí, celou dobu máte možnost vědět, že je to sen, či přesněji sonda do pavučiny podvědomí, které se neustále připomíná i obrazně, dožaduje se pozornosti, nenápadně, i agresivně - žena s pavoučí hlavou, obří pavouk nad městem, pavučina na skle havarovaného vozu či závěrečná scéna, jíž snímek vrcholí... To není míněno jako žádné rádoby překvapivé finále, protože by to ani nebyla na nic odpověď - ta zajímavá interpretační hra, kterou film přiznaně rozehrává, se odvíjí odtud - první dobrá otázka, vedoucí k porozumění příběhu uvnitř snímku, zní, komu se ten sen o dvojnictví zdá a co je to za způsob úniku, co si nechce pustit do vědomí přímo - s čím se odmítá srovnat? Úvodní telefonát matky je poměrně návodný. *** Začnete-li se takhle ptát, můžete začít konstruovat, vodítka jsou nepočetná, a slušně disciplinovaná. Na fotce je třetí světlovlasá žena, spletitý sen se pravděpodobně zdá třetímu muži, který překryvem svých snových alter-charakterů probleskuje a prolíná, lecos vystupujícího se nedá přehlédnout, žije v novém, prázdném bytě, roztržená fotografie, možná po rozchodu? Další uzlové body: posedlost manipulačními strategiemi, fenoménem herectví, alternativního života; těhotenství, sítě vztahů, manipulativní matka (ví on sám, jestli má nebo nemá rád borůvky?), pavouk jako metafora mocenského spřádání a intrikování, ale i páření spojeného s hazardem vabank a symbol nebezpečné, proradné ženy lákající na svou atraktivitu (černá vdova, Pavoučí žena...) etc. Je oním titulním nepřítelem skutečně manipulace hrozící zvnějšku, anebo ta, která dávno probíhá uvnitř člověka a potlačuje onu "svobodu individuálního výrazu"? (kým je? kým chce být? manšestrové sako, nebo koženou bundu? triko, nebo košili? nebo staré auto, nebo motorku? borůvky ano, nebo ne? snubní prsten ano, nebo ne? ...) *** Film nenabízí jednoznačné řešení tohohle puzzle, ale rozvírá poměrně limitovaný rámec možností, jaký příběh muže z uzlových bodů pavučiny jeho stihomamů vystavět. Tak či tak se přiblížíte nějakému obrazu, rozmazanému, ale s konturami. Snímek nutí k velice konkrétnímu, byť neběžnému používání interpretační logiky, máte-li zájem pochopit celek, ale přitom do toho nikoho netlačí, předkládá se nenápadně pouze těm, kdo si nebrání být všímaví - ostatní to mohou s vnitřní úlevou stočit do tvrzení, že pokud to byl sen, není proč nad tím spekulovat. To by však byl laciný únik, na němž se nezbohatne. Film, zdá se mi, to ví, a dělí diváky na dvě skupiny. Na ty, kdo si budou sami zevnitř nepřítelem, a na ty druhé.*~ (22.03.2014)