Piti, piti, pá

Piti Piti Pa neomrzí ani při opětovném zhlédnutí a pokaždé mi vykouzlí nenucený úsměv na tváři, na němž má samozřejmě (jako vždy) obří podíl Louis de Funès (s nezaměnitelným hlasem Filipovského), jemuž sedla role starostlivého a poněkud potrhlého choreografa pečujícího o svá "kůzlátka" jako ulitá. Ať už jde o podmanivé vyprávění pohádky nebo zběsilé lepení magnetofonové pásky či "dietní" večeři (a vážení) - (nejen) tyto nezapomenutelné scénky mě vždy zaručeně pobaví. (03.09.2020)

Tohle je jeden z mála filmů, které jsou s Louisem de Funèsem neviděl nikdy dříve. Koukám, že jsem ani moc nepřišel, protože až na skvělou hudbu, tedy konkrétní skladbu, to zase tak skvělá komedie není a je zde jenom pád gagů, při kterých jsem se skutečně zasmál. Člověka pak potěší, že stopáž je jinak docela krátká. (27.01.2015)

Cholerický choreograf Evan Evans je v podstatě takový Viktor Tichonov. Ovečky zavřené na bázi, naordinovaný tvrdý trénink, pravidelná kontrola dodržování životosprávy, systematické špiclování a snaha co nejvíce omezit civilní život svých svěřenců. A když to nebudete dodržovat, uvidíte ten tanec..! Humor se sice občas ztrácí mezi muzikálovými čísly a plínkami, ale to částečně vykompenzují nápaditý střih a přírodní živel Funès umocněný Filipovským. Jdu si pustit Tata Bojs.. (18.11.2020)

Tak nezaměnitelně blbé, jak může být snad jen klasická francouzská komedie. Tak blbé, že mě to až nutilo k pozornějšímu pohledu, jestli to ti Francouzi s humorem nemají prostě nějak jinak. V některých momentech se mi skutečně zdálo, že se mi to „jiné“ otvírá, třeba při obdivování sochy nebo v úvodu, když z auta vystoupivší de Funés posléze osloví všechny za ním stojící řidiče. Ale tam je to hmatatelně přes čáru, co počít se všemi těmi momenty prostě jen blbými, nevím. Celý film je z nich poskládán (a ještě blbě). V jednom momentu jsem však byl silně zaskočen, nevěděv náhle, na čem jako divák jsem. Byly to ty nekonečné vteřiny, po něž de Funés zkoumavě civí do právě zakoupeného nočníku. To jakoby hluchoněmé místo nesmyslně dlouhého zkoumavého civění mě oslnilo jako blyštící se diamant ve strusce. Pokud jde o standard, dost podařená je rodinka Siciliánů. Ale proč jsem se na to vůbec díval, když už dávno vím, že všechny tyhle „klasické pecky“ (obzvláště s de Funés), v dětství milované, jsou tak blbé, že se na ně dospělému dívat ani nejde? Proč dvě hvězdičky, když i tu jednu bych dal leda z milosti? Proč? Protože Piti piti pa. V dětství jsem to viděl asi dvakrát, naposled snad v deseti letech. Utkvěla mi vzpomínka jen na schéma „napružený směšně přísný taneční mistr Funés, nezbedné mladé tanečnice, konečný úspěch“. A samozřejmě na refrén Piti piti pa a taneční kreace v oné povrchně módní, avšak elegantní estetice barevných zápaďáckých časopisů (ač v černobílé televizi). Pro tento dojem mi tento film tehdy připadal zvláštní, ke komediální zábavě jaksi přidával „vyšší uměleckou úroveň“. Ano, je to Piti piti pa, z nějž mě poprvé oslovila jakási náročnější úroveň. A mimo to (mimo to?), Piti piti pa bylo též mystériem sexu , v dobách, kdy jsem ještě ani nevěděl, že existuje něco jako pohlavní styk. Esence Piti piti pa, totiž to spojení směšného de Funés a jeho tanečnic, zůstala zachována i nyní. Je to především ta první scéna (obohacena předimenzovaným retro úletem mužského osazenstva) a finále, ale prakticky všechny podobné scény, dokonce se ona esence přelévá i do některých netanečních scén (žel jen v první půli), ano dokonce i když je tam de Funés bez děvčat. Piti piti pa je prostě trip do jiné dimenze. (09.06.2012)

Francúzsky filmový komik Louis de Funes sa tu predviedol v úlohe cholerického, poriadne prísneho choreografa Evana Evansa. Na dievčatá zo svojej tanečnej skupiny dohliada orlím zrakom. No ustrážiť celý hárem mladých tanečníc je i nad jeho sily. "Piti, piti, pá" je jedna z tých slabších komédií v ktorých sa objavil jedinečný Louis de Funes. Moc som sa pri tom nebavil. Funesa mám najradšej ako komisára Juve prenasledujúceho Fantomasa, prípadne ako strážmajstra Cruchota zo Saint Tropez. ** (13.04.2017)