Grand restaurant pána Septima

Dokud se čerpá servilita Rogérka, aby mohla být předána hostům, provádějí se inspekce na bázi provokace a tempo pianisty mění šikanózní výcvik personálu na bakchanálie, je dění v Septimově vývařovně na čtyři michelinské. Jenže jak se začne obíhat novinový stánek a přejede se do zasněžených hor na jakousi kombinaci Fantomase a bondovky s Moorem, je to už na udání Státní zemědělské a potravinářské inspekci, protože se přestalo vařit s čerstvých surovin. De Funès s upgradem FF je ovšem skvostný. Užil jsem si i drobnosti, jako třeba jeho vyděšený výraz, když divizní komisař vypráví recept s dušením ve vlastní šťávě či tradiční celoobličejové opocení v krizových situacích.. (04.08.2021)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

První polovina na mě zapůsobila velmi dobře, šéf je v podstatě diktátor, kontrola zaměstnanců v převleku parádní, no a samozřejmě Louis de Funès dává průchod svému temperamentu a jeho cholerické výbuchy jsou k popukání.. Bohužel druhá půlka je mýma očima úplně někde jinde, celé se to překlopilo do zasněžených hor a mě to moc nebavilo, hledání pana prezidenta mě za srdce nevzalo.. (04.12.2023)

Grand restaurant pana Septima je dalším z fenomenálních kousků z dílny francouzského humoru, jemuž velí Louis de Funès. Až na, zhruba poslední půl hodinku. Tam se skvělý humor a eskapády, které byly stavebními prvky od počátku filmu, přehoupnou do jiné roviny, kde následuje dlouhá honička, která začne po chvíli být jednotvárná a dokázala mě po zbytek filmu uspat:) Ale když promineme tuto část, jedná se o parádní kousek, v němž se setkávají snad všichni "Četníci" z kultovních kousků s Funèsem, které by se daly nazvat "Eskapády četníků ze Saint-Tropez.":) (25.01.2013)

Tohle mne příliš neoslovilo. Nejdříve taškařice z vděčného prostředí restaurace a potom chaotické krimi vrcholící naprostou nesmyslnou honičkou zasněženými kopci. První část měla několik velice zdařilých momentů (Funès jako Hitler) a těšil jsem se, že podobná lehkost bude vlastní celému filmu, že to tedy bude hlavně o rtuťovitém šéfovi restaurantu, jeho hostech, jeho podřízených a postupné proměně v lepšího člověka. Leč nestalo se, ačkoliv ani po únosu prezidenta jsem neztrácel naději ve svižnou komedii. Jenže, čím víc se scénář koncentruje na vyšetřování, tím víc vychází najevo jeho nedomyšlenost ve většině ohledů. Existovaly snad pouze obrysy celé zápletky? Nebo původně mělo jít o onu komedii, ale pak tvůrcům došly vtipy a celé se to zvrhlo ve svéráznou parodii na detektivní filmy? Parodie přece ale nemůže být zcela vážná… . Jediný, kdo nezklamal, je pochopitelně samotný Funès, jenž má u nás jednu obrovskou výhodu – dabing nenapodobitelného Františka Filipovského. Člověk znalý originálu si až říká, jestli to není nefér, jestli to není takový menší podraz na diváka. Ale divák se baví a to je hlavní. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, Jeanne (20.01.2008)