Grand restaurant pána Septima

Jedna z těch úplně nejznámějších Funésovek. Už úvodní titulky vyvolají pocit hladu a první polovina z restaurace je snad šestihvězdičková, francouzský mistr zde doslova exceluje a bránice diváka dostává zabrat v pravidelných intervalech. Bohužel, ve druhé části film trochu ztratí tempo a šmrnc a příběh se stává dosti nezáživným. Ale i tak mám Grand restaurant moc rád a výborně se u něho bavím. P.S. Skvělá je především scéna, ve které Funés paroduje Hitlera a líbí se mi i jeho monolog u zrcadla na začátku filmu či trénink číšníků, kde se všichni nechají hudbou strhnout k zběsilému tanci. (08.02.2015)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

Všimli ste si, že všetky hotelové raňajky formou švédskych stolov majú uniformne rovnakú chuť? Vrátane praženice - všade rovnako podpriemerná. V Grécku, Nemecku či na Slovensku.  Nuž a Grand restaurant pána Septima, napriek vychýrenej gastronomickej značke pre luxusných hostí a trpákov-politikov, chutí presne ako tá uniformná praženica. Divák sa nasýti, no potecha je len čiastočná. Sľubný začiatok vystrieľa v prvej polovici skoro všetky najlepšie fóry, ale nič si netreba nahovárať, obsahuje skoro rovnaký počet zdĺhavých buhaha scén o ničom. Druhá polovica sa presúva do exteriérovej naháňačky v horách. Je o poznanie nudnejšia, ale zase obsahuje pár absurdných čarovných scén stavajúcich napríklad auto z kolies na strechu. A záver je presne taký istý: nihilistická čarovná pointa únosu prezidenta je vzápätí zrazená pokorným návratom do funkcie. No: ako vravím hotelová raňajková praženica. Poteší nasýtením, sklame chuťou. (03.08.2021)

Jedna z mých oblíbených funesovských komedií. Škoda, že tempo v druhé polovině (pronásledování do hor) polevuje. A když na scénu vstoupí malý orchestr a jeho interpretace státní hymny, je o salvy smíchu postaráno. "Hasiči hrají čistou kvartu a tohle je zvýšená." "Je to si-la si-la." "Ne. Je to re-la re-la." (182.) (08.04.2007)