Nō otoko

Neuvěřitelné! Musela jsem se na hodnocení vyspat, protože kdybych ho psala hned po dokoukání/přeložení, tak bych tu jenom řičela nadšením. No, ne že by mi těch pár hodin spánku pomohlo, protože nadšená jsem pořád a jelikož mě ještě čeká zkouknutí v rámci korektury titulků, tak mi to ještě i dlouho vydrží. Ale k věci. Ten film má atmosféru! Úžasně ponurou a podrženou jednak skvělým Ikutou s kamennou tváří a druhak fantastickou kamerou. A ten příběh... tak hrozně moc mi připomínal Fantoma Opery (teď mám na mysli nejenom film, ale i knihu Susan Kay, v které je popisováno Erikovo dětství), i když byl úplně jiný. Suzuki Ichiro se od emocionálního Erika diametrálně liší. Jeden má duševní a druhý fyzické postižení, ale přesto jsou oba dva stejní. A teď mě napadá, že by se k nim hodil ještě třetí do mariáše. Sloní muž... Tihle tři jsou pro svojí odlišnost vyvržení ze společnosti a všichni tři jsou stejně osamělí. Každý z příběhů je jiný, ale všechny se člověku vryjí do paměti tak, že v ní zanechají nesmazatelnou stopu. (11.10.2013)

Zajímavé, že mně většina, zde nadprůměrně hodnocených, východoasijských filmů nesedne, a u tohoto japonského mixu Batmana a Dextera, ač je tu v modrých barvách, jsem se bavila více než obstojně. Na seriózní kriminálku je to trochu fantaskní (i když ne nadpřirozené), takže to spíš připomíná temnou superhrdinskou story (na asiaty přiměřeně brutální) se zajímavým námětem, několika celkem překvapivými zvraty a slušným zakončením. Jestli je Ikuto Tóma dobrý herec, z jeho bezemoční kreace nepoznám, ale navzdory tomu, že tu většinu času postavou připomíná vysušenou mřenku, tak je v těch pár akčních scénách docela cool. Nějaké mouchy to má, celý ten předzávěrečný střet v té továrně (či co to bylo) už trochu ztrácel tempo a Suzukiho nemesis byla na můj vkus až příliš netradiční (i když dostatečně šílená a zcela bez skurpulí), ale to jsou zkrátka celí Japonci, takže to beru. (29.10.2016)

,,…MĚL DĚSIVÉ SCHOPNOSTI…“ /// Narvat hnedle do úvodu příběhovu všehochuť s lehkou dominancí asijský zvrhlosti – ano, jsou věci, který obdivuju! Pak ten jeblej policajt (kterej svým způsobem baví) a příběh o lidech, bez viditelnejch povrchních emocí vs. paní, která má zase toho emociálního cejtění (zbytečně) moc. Amerika má Batmana, Japonsko Suzukiho Ičiró. Ale ten film není tak úplně vo potírání zločinu – nebo snad superhrdinství. Snaží se upoutat pozornost (až) mysteriózníma vlastnostma, ale zároveň svojí dýlkou drobí děj a dělá z lidí idioty. Chyběj tak emoce, který (naštěstí) vyrovná realistickej konec. Protože jestli Bůh existuje… ale vo tom víš svoje Batmane! Vlastně Suzuki! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v Japonsku nemusí bejt šílená jen malá holčička. 2.) Jsem připravenej konat zlo pro spravedlnost. 3.) Thx za titule ,,teiko“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (27.12.2013)

Nejen na výkonu Tôma Ikuty stojí tento film, ale ... Kdybych chtěl být hnidopich, našel bych nelogičnost v chování jedné postavy v určitém okamžiku (nebo - říkejme tomu "japonská natvrdlost"?), nicméně nechci být. Uvažuji, jak toto označit. Mysteriózní, zde na ČSFD uvedené, ani náhodou. Krimi? Thriller? Drama? To spíš. Každopádně dost výborné. Nervy až do konce. Čtouce stávající komentáře, nechápu, jak se někdo mohl nudit a přeskakovat. ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=kv5qhw24A8A 88% (05.11.2014)

V jednom z japonských mestečiek riadi neznámi gang, ktorý montuje podomácky vyrobené výbušniny do rôznych zariadení s voľným prístupom pre bežného človeka. Má totiž jediný cieľ. Zapríčiniť smrť s čo najväčším počtom nevinných obetí. Po pár dňoch polícia zatýka prvého podozrivého, Suzukiho Ičiroha. Ten je však iný ako doposiaľ zadržaní páchatelia. Jeho osobnosť a charakterové črty treba dôkladne analyzovať. K prípadu je privolaná Dr. Washiyo. Tá po čase zisťuje, že Suzuki netrpí žiadnou psychickou poruchou. Nakoľko ju nový pacient fascinuje, rozhodne sa spolu s detektívom, ktorý prípady bombových útokov vyšetruje, zájsť ďalej a získať poznatky o Ičirohovy z obdobia detstva a dospievania. Jej zistenia prinášajú odpovede nie len pre ňu samotnú, ale aj pre políciu, ktorá dúfa, že má v ruke skutočného páchateľa. "The Brain Man" disponuje tak prehnane originálnym príbehom, vývojom deja a pointou v rozuzlení, až to "pekné" nie je. Záverečná prešpekulovanosť potešila, ale zároveň na mňa pôsobila akosi zvláštne. Skutočne neviem čo si myslieť. Sledovať tento snímok 123 minút nebolo vysloveným utrpením, no taktiež musím dodať, že ma nijak mimoriadne nenadchol. Priemer. (26.05.2014)