Stará puška

Film se silným tématem pomsty za smrt blízkých, kdy člověk necítí strach z vlastní smrti. Ovšem zpracování mi moc nesedlo. Často mi připadalo nenápaditý, navíc ani vizuálně to nebylo moc přesvědčivý (a to beru v potaz, že jde o třicet let starej film). Tvůrci až moc spolíhali na to, že maji působivou předlohu a suverénní herce, a trochu podcenili formu, zdá se mi, a to mě při sledování poněkud rušilo a bránilo mi naplno se ponořit do příběhu. (27.11.2007)

První setkání se Starou puškou ve vysílání ČST bylo pro mě (a jistě nejenom pro mě) nezapomenutelným zážitkem. A o spoustu let později mě pobavilo vyprávění staršího kolegy v práci, jak kdysi po projekci v kině jeho známý na Václaváku vztekle napadl skupinu západoněmeckých turistů. Ano, i dneska je film docela působivý (a zvuk plamenometu je stále zlověstný), ale samozřejmě je znát, že je mu přes čtyřicet, jeho forma zastaralá a barva filmové krve nepřirozená. Mně osobně tedy hlavně lezly krkem všechny ty sadisticky zdlouhavé flashbacky. (16.12.2018)

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD. (31.05.2010)

Jedoznačně pětihvězdičková záležitost. Stará puška je přesně ten film, který mohli natočit jen ve Francii. Drsný, syrový, nic neskrývá, na diváka nebere ohledy. Doktor Dandieu je Noiretova nejlepší role a vy mu věříte úplně všechno, co předvádí (kdyby byla Romy Schneider moje manželka, šel bych kvůli ní celý Berlín vytřískat i suchou větví), a fandíte a fandíte. Komorní válečné drama se špičkovými hereckými výkony, napínavými scénami a lidskými emocemi, které ovšem nepůsobí strojeně. Je třeba si ho vážit, protože podobných příliš není. (18.10.2007)

Drasťák až do posledního výstřelu. Kdo by to do Noireta řekl, že si natolik věrohodně poradí s postavou akčního hrdiny, který nezná slitování a jeho muška je set sakra přesná. Výborné drama však čeří trošku jednoduchá a místy příliš prvoplánová zápletka, jež si však svou chudokrevnost vynahrazuje pořádnou porcí flashbaců, ale i ty však mají svůj smysl a dokonce i pointu. Robert Enrico umí zatahat nácky za uši, to se nedá zapřít. (23.11.2007)