La Vieille Fille
La tardona
The Old Maid
Réžia:
Jean-Pierre BlancScenár:
Jean-Pierre BlancKamera:
Pierre LhommeHudba:
Michel LegrandHrajú:
Annie Girardot, Philippe Noiret, Maria Schneider, Catherine Samie, Michael Lonsdale, Edith Scob, Marthe Keller, Jean-Pierre Darras, Albert SimonoObsahy(1)
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života. (MVanis)
(viac)Recenzie (51)
Pochutnáníčko. V tom filmu se celkem nic moc neděje, pomalu se vleče k závěru, který je předvídatelný od úvodních titulků, a autoři se to ani nesnaží skrývat. Je to ovšem herecký koncert nejen dvou bezchybných hlavních představitelů, ale i spousty ostatních drobných postaviček. Navíc je celé vyprávění neustále protkáváno nepřetržitou řadou drobných vtípků a komických mini situací, které samy o sobě postačují k zábavě. Pátou hvězdičku filmu upírám pro přece jen pomalejší tempo, což je způsobováno zřejmě i dobou jeho vzniku. ()
Philippe Noiret se na dovolené snaží návazat kontakt s uzavřenou Annie Girardot...Trochu zvláštní film. Jak speciálním pomalejším stylem vyprávění, ale i svým humorem, který nevyvolává salvy smíchu, ale spíše po celou dobu filmu úsměv na tváři. U ústřední dvojice zapomeňte na pozdější známější filmy o rázné policejní inspektorce a bonvivánském profesoru řečtiny, jejich plaší hrdinové zde jsou úplně jiní a mně mnohem bližší. Philippe Noiret v roli trochu nemotorného dobráka mě nepřekvapil, ale je kouzelný jako vždy, introvertní a nesmělá Muriel v podání Annie Girardot je ovšem úplně na opačné straně než její pozdější emancipované hrdinky. Vedlejší postavy jsou zobrazeny s příjemnou nadsázkou, jen pouze u postavy pastorovy manželky to působí lehce přehnaně. Tomuto milému filmu však milerád dám 90%. ()
Hebce plyšový film, který záhy vyloudí divákovi úsměv na tváři, je postaven na výkonech hlavních představitelů. V tom by problém nebyl, ale to budižkničemu, co film stříhalo, by potřebovalo vystavit na pranýř, tak špatný a ohavný střih jsem u francouzského filmu ještě neviděla. Legrand se také zrovna nepřetrhl, takže nakonec vzniknul zcela všední film s nevšedně špatným střihem. ()
Pěkná i když velice podivná jednohubka. Bál jsem se, že se budu jednat o nějaký feministický film. Ale naštěstí jsem se mýlil. Jedná se spíš o zajímavou studiii lidí a různých charakterů. Je to správně znepokující a kousavé. Ke konci ale také velmi příjemné. Jen škoda, že Noiret a Girardot nemají více společných dlouhých dialogů a pointa je tolik nápadná. ()
Film, který jsem viděl před desetiletími, mi přesto zůstal v paměti. Je to příběh dvou již nemladých lidí a průlom konvence vymezující této věkové kategorii mezi mládím a stařincem jakýsi sociální vejminek svého druhu. Červánky moderního feminismu - i tak je možno kultivované, civilní herectví Girardotové popsat - neokázalý kult krásy na venek všedního ženství, žijícího niterným bohatým duchovním a citovým životem, jehož vnitřní krása prosakuje do výrazu obličeje již nemladého, to všechno bylo své době průlomem. Dnes se mi zdá, že to slovo kdysi je vlastně anachronní, protože "kulty" současnosti jsou takové, jaké jsou. Jakoby se čas obracel. ()
Reklama