Reklama

Reklama

Sword Art Online

(seriál)
  • Japonsko Sôdo Âto Onrain (viac)
Trailer 3
Japonsko, (2012–2020), 37 h 59 min (Minutáž: 23–48 min)

Réžia:

Jošijuki Fudžiwara, Tomohiko Itó, Manabu Ono, Takaši Sakuma (viac)

Predloha:

Reki Kawahara (kniha)

Hrajú:

Kóiči Jamadera, Takehito Kojasu, Ken Narita, Tomokazu Seki, Jošicugu Macuoka, Natalie Hoover, Cherami Leigh, Ajahi Takagaki, Tóru Ókawa, Terujuki Tanzawa (viac)
(ďalšie profesie)

Série(4) / Epizódy(96)

Videohra díky nové technologii umožňuje ovládání herních avatarů vlastním tělem v reálném světě. Ale má to háček. (Netflix)

Recenzie používateľa Hromino k tomuto seriálu (2)

Sword Art Online (2012) 

Potřetí upravuju svůj komentář k Sword Art Online, potřetí upravuju své hodnocení a potřetí pomyslné slzy skrápějí můj uhrovatý obličej, když zavzpomínám na to, jaké pocity jsem měl z prvních dílů tohoto seriálu. Zajímavé, nápadité… bez otravných postav, zbytečného fanservisu, které mezi novodobými anime lze hledat jen těžko – takový názor jsem na SAO měl po prvních několika epizodách. Leč k mému těžkého zklamání, snad každý výše jmenovaný kompliment se postupem času změnil v pravý opak. Tento seriál je totiž ukázkovým příkladem toho, jak moc se může kvalita dílů pozdějších oproti těm prvním zhoršit. A u seriálu jako SAO, od něhož jsem si po zhlédnutí prvních dílů sliboval opravdu hodně mnoho, mě ten posun kvality směrem dolů mrzí o to víc. Zajímavý nápad byl postupně utopen v nezajímavých epizodkách, failech a vrcholem vší trapnosti budiž epizody od 15. dílu výše. Z toho důvodu bych celý seriál rozdělil do tří částí podle kvality. –– První částí jsou dejme tomu úvodní tři díly. Nejkvalitnější část a vrchol seriálu, kde se tvůrcům povedlo mě náležitě namasírovat na koukání. Vynikající animace, hudba, námět, atmosféra, hlavní postava – vše vypadalo víc než slibně. Hlavní hrdina se mi (na rozdíl od Larkyho) líbil – konečně hrdina, který nemá nějaké mindráky, špatné vzpomínky z dětství, zoufalou touhu mstít se či debilní power-upy. Rovněž se mi líbilo, že se zde – jak by možná mohl název někoho mást – nesází tolik na akční sekvence (ne že by nebyly hezké, to naopak jsou!), ale spíše na dialogy. Také mě potěšilo, když jsem při sledování pocítil ten dobře známý feeling hraní MMORPG her. Inu, z prvních tří dílů jsem měl jednoznačně pětihvězdičkový pocit. A pokud bych měl SAO nominovat do nějaké ankety o anime, které na vás po prvních třech dílech udělá nejlepší dojem, pak bych rozhodně neváhal tomu tak učiniti. –– Druhá část pokrývá zhruba čtvrtý až čtrnáctý díl. Tady už nastává mírné vystřízlivění z prvotní euforie. Děj se neposunuje dopředu, ale zaměřuje se na různé a mnohdy zbytečné – nutno dodat – epizodky à la "kterak Kirito k meči přišel", "kterak Kirito jedné malé holčičce pomohl" atd., které pro hlavní dějovou linku nemají pražádný význam. Jsou to vlastně takové fillery, jež zbytečně ředí děj a při nichž akorát opadává prvotní nadšení. Některé jsou sice hodně pěkné (př. dvojdíl s hledáním zabijáka, jenž do seriálu přinesl i trochu tajemna a napětí), ale přesto děj nikam zásadně neposouvají. Jediné, co se posune kupředu, je Kiritův vztah k pařance jménem Asuna. Ta mi ovšem nikterak neučarovala a stejně jako Goku, i mně se více líbila část příběhu, kdy byl Kirito sólista. Tím se posouváme k romantické lince seriálu, kterou považuji za podprůměrně zpracovanou. Kirito je dřevo k pohledání a Asuna je typická tsundere, ale že by bylo zpracování jejich vztahu nějak zvláštní, vtipné, něžné či zajímavé, to rozhodně nemohu říct. Žádná poutavá chemie, ale skoro až násilné spojení k sobě, řekl bych. A láskyplné hraní si na rodinu mi místy připadalo nechtěně vtipné. A pak tu máme onen osudný 14. díl, který bych přirovnal k pětadvacátému dílu Death Note. V obou seriálech byla tímto dílem prakticky popravena veškerá dosavadní poutavost, zajímavost a neotřelost. V DN se jednalo o smrt vy-víte-koho (ne, nemyslím tím Vy-víte-koho z HP), tady se jednalo o uzavření jedné velké příběhové linie. Hloupě, diletantsky a naprosto směšně. Když vám hlavní záporák celého seriálu na otázku, proč to všechno zlé spáchal, odpoví: „A víte, že já už vlastně ani nevím?”, máte najednou pocit, jako by vám touto větou tvůrci chrstli do ksichtu kýbl vody. Vy celou dobu napjatě sledujete seriál, abyste věděli, jak to dopadne, a najednou je ona velká příběhová linie nečekaně uťata a hlavní záporák plácne takovou nebetyčnou kravinu. Hrozné. Zároveň si však po upoutávce na další díl říkáte, co bude dál, když je příběhová linie ukončena. Existuje nejspíš tisíc a jedna možnost, kterou se mohli tvůrci po 14. díle ubírat, oni si však vybrali jednu z těch nejhorších možností. O té však víc ve třetí části. Tu druhou bych i přes nemalé výtky ohodnotil slabšími 4*. –– Třetí část (od 15. dílu do konce) je, jak už jsem ostatně naznačil, částí rozhodně kvalitou nejslabší. Když to tak píšu, vzpomínám si na úvodní větu z prvního Pána prstenů: The world has changed. Tady bych to narouboval na celý seriál. Opening, ending, Asuna za otravnou Kiritovu sestru, nebezpečný virtuální svět za bezpečný svět rádobykawaii lítajích víl a elfíků, zápletka… oproti předchozím dílům se vyměnilo téměř vše, avšak téměř ve všech aspektech k horšímu. K čemu všemu se mi nechce vypisovat, protože jsem se vypsal už víc než dostatečně a psát dále o tom, jak seriál definitivně a neskutečným způsobem zabředl do vod trapnosti, debility, infantilnosti a harému, mě již opravdu neláká. Přečtěte si komentáře jiných. Za poslední část bych dal beze srandy maximálně silnější 1*. Suma sumárum, celkově dávám hodně slabé 3*. () (menej) (viac)

Season 2 (2014) (S02) 

Po první řadě, k jejímuž dokoukání jsem se postupem dílů musel čím dál více přemáhat, jsem se zařekl, že na tu druhou se už nepodívám, opravdu ne. Leč co naplat, když se přiblížilo léto a začaly vycházet první díly, já pod vlivem některých čtenářů light novel, kteří mi tvrdili, že zápletka ve Phantom Bullet bude fakt dobrá, vydal se přeci vstříc druhé řadě jak kůň s klapkami na očích, očekávaje tedy dobrou zápletku. A věru, první díly skutečně – byť malinko – naznačovaly, že by se příběh druhé řady přeci jen mohl rozvinout jako poupě, jež budu jako divák možná i velebit, že s nějakým potenciálem bych určitě počítat měl. Mohl se rozvinout, a taky že se rozvinul – v nechutný sopel, který je utahán jak jelení říje. Děj postupuje vpřed vskutku tak pomalým tempem, že se o mě při sledování prakticky v jakoukoli denní dobu pokoušela únava a spánek. Přestože se má první část příběhu profilovat jako nějaký thriller, napětí aby v ní člověk lupou pohledal, stejně jako cokoli, co by mělo diváka posadit pevněji do židle. Sinon nám odhalí svou jakože temnou minulost, která má vysvětlit její motivy a konání, leč zdravý rozum a logika opět zařve, koncentrace nesmyslů na jeden díl se prudce zvýší, dávka prapodivných plot twistů se zas dostaví – a hle, najednou závěr a „rozřešení” celého „tajemství”, jež bylo tak šokující, že… už si ani nepamatuji, kdo že ten hlavní záporák měl nakonec vůbec být. Fakt. Tak povedený závěr to byl. A samozřejmě by to nebyli tvůrci SAO, aby nám po této traumatizující jízdě ještě nenaservírovali další dávku nesmyslů, jimiž by dovršili „příběhovou” torturu diváka. Takovou, která mě po 17. díle donutila vzdát se kompletně všech nadějí a snů na lepší zítřky v ALO. Rezignovaně jsem pak už jen zhlédl poslední díl, abych zvěděl, že jsem skutečně naprosto o nic nepřišel. Nebo počkat, vlastně přišel; těmi – suma sumárum – 18 díly jsem přišel nenávratně o kus svého brožovaného života. Slabá 1*, kterou dávám jen a pouze za slušnou vizuální stránku. A do třetice mě už opravdu, ale opravdu na tyto potrhlé scenáristické hrátky živého nedostanete. ()

Reklama

Reklama