Traja bratia

Jeden z filmů, které NEmusíte vidět, než umřete. Po jeho zhlédnutí nejste o nic chytřejší, než před ním. Zpočátku se mi něčím moc líbil, má docela hezkou atmosféru - hudbu, barvy. Scéna smrti staré ženy je natočena velmi hezky, citlivě. Ale po čase mě Tři bratři začali upřímně trochu štvát. Nakousnuta je tu celá řada problémů (mafie, partnerské potíže, smíření se ztrátou milovaného člověka, dětská kriminalita..), ale čekal jsem, že se budou nějak sofistikovaně proplétat nebo řešit a ne že nám film ukáže, že prostě jsou. Každý z bratrů má nějaký problém - a tím to končí. Film jde od ničeho nikam, negraduje a nebaví. A proklamovaná podobnost s Čechovem? Kromě názvu asi žádná. (30.10.2011)

Nakousne se tu kdejaké palčivé téma (nejen) Itálie (nejen) osmdesátých let, ale nic se z toho ve výsledku nevyvrbí, nic se nedořekne, nikam to nevede. Jako úvodní epizoda seriálu by to fungovalo lépe, byť i takhle je to dostatečně kvalitní. Jenom je to ve výsledku vlastně o ničem, jakkoli se to snaží být takřka o všem. (25.04.2010)

Tři bratři se sešli u příležitosti, kterou nelze opomenout. To je skutečnost, pak tu jsou individuální reflexivní vzpomínky na minulost a vize budoucnosti. Zdá se, jakoby předtím nebyli nikdy spolu, nejsou spolu i když jsou spolu, a spolu už nikdy nebudou. Podobná propast leží mezi nimi a jejich otcem, který prochází svou "životní poutí" jako spojitá, nefragmentovaná osoba. To ho sbližuje s Nicolovou dcerou (spí vedle něj, jako by byla pokračováním jeho zemřelé ženy), která se rychle sbližuje jak s ním, tak s jeho domem (v Nicolově vizi je ponechána u dědečka). À propos, proč Italové spí oblečení? Značnou zátěží, jinak dobře vyváženého snímku, jsou dobové úvahy o terorismu. Tento stále více do popředí postrkovaný problém se nyní řeší - a stále intenzivněji se bude řešit - již na zcela jiné úrovni: předpokladem je, že jsme všichni teoristé nebo jejich napomahači, a proto se s námi tak bude i jednat (omezování práv, průběžné sledování, prohlídky, ještě větší moc byrokracie atd.). Prokázat, že jimi nejsme, musíme sami (presumpce terorismu). Pozn.: Filmový kritik Michael Sragow doporučuje jako ilustraci olejomalbu " Tajemství a melancholie ulice" od Giorgio de Chirica. (14.01.2015)

Ambice zalít do jantaru prchavý moment v životě jedné rodiny a s ním i kousek konkrétního období italské historie byla naplněna tak napůl. Téma je na pouhou hodinu a tři čtvrtě až moc košaté a výsledek akademičtější, než by mi bylo milé – spoustu prostoru spotřebují lyrické záběry venkovského života (půvabné, málokdy úchvatné) a faktografie se pak dohání didaktickými přednáškami maskovanými za dialogy. Koukalo se na to hezky, ale v hlavě zůstalo pramálo. (31.01.2016)

Francesco Rossi na pozadí príbehu troch rozdielnych bratrov podáva obraz o súčasnom (teda vtedajšom) Taliansku. Myslím, že maximálne pravdivý a otvorený. Z koľkých tunajších filmov sme sa niečo podobné dozvedeli o našich milovaných vlastiach? Mal o to vôbec niekto záujem? Ďalej mám pocit, že sa mu podarilo verne vystihnúť rôzne druhy talianskej mentality, čomu dopomohli výborní herci. (16.07.2012)