Nežné kura

Ženská emancipace v té podobě - zdaleka ještě ne dokonalé - jak ji známe dnes, začíná zhruba před 30-40 lety spontánním vzplanutím osmašedesátého roku. V jiné podobě ji odráží anglický seriál DEMPSEY A MAKESPEACOVÁ jak to dokládá i připojený bonusový pozdější vzpomínkový komentář Glynis Barberové. Pestrý mix spolužákovské nostalgie, jiskření vlastně protikladných profesí, skutečného těžkého případu i sarkastického nadhledu s jasnou převahou ženského prvku, ztělesněného dnes již zesnulou skvělou Annie Girardotovou, ale také neméně dobrým Philippem Noiretem, není sice zcela prost určitých vad na kráse; to však postřehneme teprve tehdy, blížíme-li se k jádru příběhu i autorského záměru. Odpověď na otázku, zda běží více o zábavu nebo naopak o převahu "velkého umění" odlehčeného chápavým úsměvem, ponechává autor, věrný jazyku své doby, na každém divákovi. Jedno je jisté: s touto komedií se nebudeme nudit ani vteřinu. (23.05.2011)

Něžné kuře je něžný film. Přestože v něm teče dost červené tekutiny jak z Argentových giall, je odlehčený vtipným a jemným humorem. Režisér Phillippe de Broca je vždycky zárukou perfektně odvedené práce a jeho filmy mají smysl a srdce. O hudbě Georgese Delerue platí to samé. Annie Girardot a Philippe Noiret alias Věra Galatíková a Čestmír Řanda jsou úžasnou dvojkou. Catherine Alric jakoby vypadla z oka své dabérky Jarmily Švehlové. Tehdejší dabing opět ve vrcholové formě. (06.08.2019)

Já nějak zaboha nemůžu té Girardotce přijít na chut'. Ne, že bych ji přímo nesnášela, ale zkrátka mě nebaví, připadá mi průměrná, to, co jinej dává najevo pouhým pohledem, ona řešila milionem gest, řečí těla. Připadá mi, že všude hraje "po italsku", což holt ráda nemám a vím, že nikdy mít ráda nebudu. Být hodná a současně "woe drsná kriminalistka"... Silně mi ten film připomněl "Leskotku", kterou nemůžu ani cítit :-D. Dobře, ono sbližování se hlavních hrdinů je milý a film jako celek vyloženě nenudí, ale stačilo mi vidět tento počin jednou, připadá mi velice přeceněnej... (25.04.2011)

Nenápaditá romance profesora a policistky nezdařeně zkombinovaná s nenápaditou detektivkou. Potěší leda jen jako výlet do dnes už idealizované minulosti - zpacifikované antikapitalistické protesty, bílá Paříž bez plotů okolo Eiffelovky, štíhlá kočička oddaná obtloustlým starším milencům, legrační teplý kadeřník v růžové košili, co rozdává zadarmo nové účesy, nefeministická inspektorka, co poslechne profesora, že má přijít na rande s lepším účesem. Jen by ten film nemusel být tak zběsile nudný a blbý. (30.12.2020)

Nežným kuraťom je v podstate komisárka Líza Tanquerelleová, zároveň je niečo i na spôsob „Sherlocka v sukni”, to jest akonáhle sa jej (vy)rysuje určitý, no pomerne ťažší prípad, tak sa do neho naprosto zahryzne až dovtedy, pokým ho vlastne nadobro nerozlúskne, pričom najskôr takým, povedzme, trochu zvláštnym spôsobom, najprv stretáva svojho „starého priateľa”, a to ešte zo študijných čias, ktorý je akurát profesorom gréčtiny, čiže reč je o Antoineovi Lemercierovi, ktorý popritom ani poriadne nevedel, s kým sa to totižto zrazil na svojom mopede? • Francúzska herečka Annie Girardotová, mi v prvom rade strašne pripomínala svoju taliansku kolegyňu Giuliettu Masinovú, mimochodom obidve disponovali neuveriteľným, kreatívnym talentom, že ich bola nekonečná radosť zakaždým sledovať, rovnako ako i v tomto prípade, kde bol tentoraz taký predstaviteľ profáka - Philippe Noiret, len za akéhosi „štatistu”, nakoľko zručný režisér Philippe de Broca, sa predovšetkým najviac zameral len na túto mimoriadne sympatickú protagonistku, skrátka presne tak bol nastavený tento beťársky scenário, ktorý sa úplne podriaďoval jej nasledujúcemu vývoju udalostí, keď je dokonca i napriek tomu reálne dosť možné, že napokon aj ten štatista predsa zamieša kartami... • Jednoducho tiež povedané, de Broca ma zväčša veľmi nadchýňa, teda okrem vskutku slabého Muža z Hongkongu, ktorý bol takmer naplno neznesiteľným, za to ale ostatné a nadchádzajúce počiny, sú pre mňa obzvlášť znesiteľnými, a to som pritom ešte nevidel väčšinu z nich. Proste sa jedná o naprostého režisérskeho remeselníka, ktorý svoje (komediálne) remeslo ovláda, síce práve dnes nepoviem, že na maximum, no jednoznačne na jednotku. A už mám v hľadáčiku i ďalšie. • Z mojej strany prevládala zvyčajne veľká spokojnosť, najmä zrovna vtedy, keď bola na plátne prítomná "girardotka", čo bolo zas prevažne často, a tak tým pádom som sa ani nemal na čo sťažovať, dianie rýchlo odsýpalo, dabing pôsobil ako zo 70. rokov, nuž sa začínam pomaly a opatrne tešiť i na sequel... (07.07.2023)