Nežné kura

Nežným kuraťom je v podstate komisárka Líza Tanquerelleová, zároveň je niečo i na spôsob „Sherlocka v sukni”, to jest akonáhle sa jej (vy)rysuje určitý, no pomerne ťažší prípad, tak sa do neho naprosto zahryzne až dovtedy, pokým ho vlastne nadobro nerozlúskne, pričom najskôr takým, povedzme, trochu zvláštnym spôsobom, najprv stretáva svojho „starého priateľa”, a to ešte zo študijných čias, ktorý je akurát profesorom gréčtiny, čiže reč je o Antoineovi Lemercierovi, ktorý popritom ani poriadne nevedel, s kým sa to totižto zrazil na svojom mopede? • Francúzska herečka Annie Girardotová, mi v prvom rade strašne pripomínala svoju taliansku kolegyňu Giuliettu Masinovú, mimochodom obidve disponovali neuveriteľným, kreatívnym talentom, že ich bola nekonečná radosť zakaždým sledovať, rovnako ako i v tomto prípade, kde bol tentoraz taký predstaviteľ profáka - Philippe Noiret, len za akéhosi „štatistu”, nakoľko zručný režisér Philippe de Broca, sa predovšetkým najviac zameral len na túto mimoriadne sympatickú protagonistku, skrátka presne tak bol nastavený tento beťársky scenário, ktorý sa úplne podriaďoval jej nasledujúcemu vývoju udalostí, keď je dokonca i napriek tomu reálne dosť možné, že napokon aj ten štatista predsa zamieša kartami... • Jednoducho tiež povedané, de Broca ma zväčša veľmi nadchýňa, teda okrem vskutku slabého Muža z Hongkongu, ktorý bol takmer naplno neznesiteľným, za to ale ostatné a nadchádzajúce počiny, sú pre mňa obzvlášť znesiteľnými, a to som pritom ešte nevidel väčšinu z nich. Proste sa jedná o naprostého režisérskeho remeselníka, ktorý svoje (komediálne) remeslo ovláda, síce práve dnes nepoviem, že na maximum, no jednoznačne na jednotku. A už mám v hľadáčiku i ďalšie. • Z mojej strany prevládala zvyčajne veľká spokojnosť, najmä zrovna vtedy, keď bola na plátne prítomná "girardotka", čo bolo zas prevažne často, a tak tým pádom som sa ani nemal na čo sťažovať, dianie rýchlo odsýpalo, dabing pôsobil ako zo 70. rokov, nuž sa začínam pomaly a opatrne tešiť i na sequel... (07.07.2023)

Ženská emancipace v té podobě - zdaleka ještě ne dokonalé - jak ji známe dnes, začíná zhruba před 30-40 lety spontánním vzplanutím osmašedesátého roku. V jiné podobě ji odráží anglický seriál DEMPSEY A MAKESPEACOVÁ jak to dokládá i připojený bonusový pozdější vzpomínkový komentář Glynis Barberové. Pestrý mix spolužákovské nostalgie, jiskření vlastně protikladných profesí, skutečného těžkého případu i sarkastického nadhledu s jasnou převahou ženského prvku, ztělesněného dnes již zesnulou skvělou Annie Girardotovou, ale také neméně dobrým Philippem Noiretem, není sice zcela prost určitých vad na kráse; to však postřehneme teprve tehdy, blížíme-li se k jádru příběhu i autorského záměru. Odpověď na otázku, zda běží více o zábavu nebo naopak o převahu "velkého umění" odlehčeného chápavým úsměvem, ponechává autor, věrný jazyku své doby, na každém divákovi. Jedno je jisté: s touto komedií se nebudeme nudit ani vteřinu. (23.05.2011)

Vkusná komediální romance o lidech, kteří se potkali po pětadvaceti letech (nebo kolika), aby si spolu teprve teď něco začali, zkřížená s kriminálkou, která nepůsobí jako úplně zbytečný přívažek (i když hraje druhé housle), ani pohodu přes občasné napětí nijak nezatemňuje (oběťmi koneckonců nejsou nevinní lidé, ale poslanci). Girardotové inspektorka i Noiretův profesor jsou okouzlující a nevtíravě vtipní stejně jako situace, ve kterých se ocitají – ať už je to koncert v dešti, vyprávění o policajtech v autě plném policajtů nebo „automobilová honička“. A líbí se mi ten poetický název. (29.01.2021)

Lehká romantická komedie se proplétá se vcelku brutálním a krvavým kriminálním případem. Lehkost ale i přes všechny nože v zádech hraje prim, do černých vtípků ale de Broca nezabředá.  Jiskření mezi hyperaktivní komisařkou a trochu natvrdlým profesorem řečtiny příjemně nabíjí dobrou náladou, aby taky ne, když  nabíječkami jsou Girardotová a Noiret.  Vtípky jsou pak až na výjimky úsměvné, ale zase stále přítomné a zubil jsem se tak prakticky celou stopáž. Nejlepší je pak doslova zběsilá finální honička v autech , která  hravě strčí do kapsy i Bullitův případ.   Brzy si budu muset připomenout i druhý díl. (30.11.2022)

Na Něžné kuře jsem se těšil. Doufal jsem, že se dočkám typické francouzské komedie. Jenže nedočkal. Phillipe de Broca to natočil trošku jinak. A i když jsem se po většinu filmu bavil, vážně, ale občas i s vtipem, pořád jsem měl takový ten nejistý pocit, že tomu víc jak tři hvězdičky nedám. Zase až taková legrace to nebyla. Spíš to mělo tak nějak od všeho trochu, včetně klasické francouzské kriminálky, ale ve výsledku nic. (18.03.2011)