Prehnití proti prehnitým

Ke mě se dostal tenhle snímek náhodou, bez toho aniž bych viděl první díl a nemohu je tak porovnávat mezi sebou. Tady mi ale přišlo, že se vlastně nemám na co koukat. Podobných kriminálek je dnes spousty a nepřišel jsem na nic mimořádného, co bych zde pochválil. Dle mého názoru průměrný krimi film s pár dobrými hláškami a sem tam se dá i zasmát. "Dej jim tam lokální anestezii!" (04.12.2011)

I "pouhá" skutečná zábava má svou klasiku a svá kritéria. Potkat špičkový humorný či zábavný kus je dnes snad ještě vzácnější, než je tomu v případě tzv. vážného filmu (románu, básně, dramatu apod.). Zidiho jméno je v takovém případě první, Noiretovo, jak se ukazuje, druhou zárukou. Antiiluzívní průhled do světa pařížské soudní policie je ve své místy i nadsazené úsměvnosti ve své podstatě krutý a nesmlouvavý. Tak jako opilec umírá na cirrhózu jater, tak společnost, v níž už nefunguje ani policie, formuje sama sobě velmi obtížnou budoucnost. Gagy, nečekané, ale zjevně důkladně promyšlené dějové zvraty, doplňované přímo "seriálem" skvělých hereckých výkonů, nic nezakrývají, nepředstírají a ani jinak nezkreslují. A nadsázka, z níž rostou, neznásilňuje skutečnost; spíš ji lehce jakoby poetizuje. Vnímavý divák má po zhlédnutí PROHNILÝCH o čem přemýšlet. I dnes, i v dohledném budoucnu. (26.12.2010)

Podarená sympatická dvojka to zase raz nezvládne a nechá sa zbytočne vyprovokovať a tak na ich miesto nastupuje ďalšia podarená dvojka "veľkých sympaťákov". Ako názov napovedá, je jasné, že sa proti sebe musia postaviť a začnú sa hrať na Tomov a Jerry-ov v baloňákoch a bundách. Kúzlo prvého dielu, kde spoznávame ako to na uliciach chodí a ako sa nám nováčik kazí, sa bohužiaľ neopakuje na sto percent a nie je to už ani taká sitcomová zábava. Ako úsmevná policajná story o tom, kto z koho a šikovným záverečným zvratom ale uspokojí. (19.09.2018)

S prvním dílem jsem měl maximálně určitě menší morální problémy, přes které jsem se ale nakonec dokázal  povznést a uznat film za dobrou zábavu a posun v francouzské kinematografii s lehce hořkým nádechem. Na pokračování jsem byl celkem zvědavý, páč mě zajímalo co dalšího se s ústřední dvojkou vymyslí a zdá se nějak vytříbí jejich charaktery. A ehmmmmm, co k tomu nakonec napsat? Určitě je dobré začít pozitivně. Claude Zidi opět dobře dokázal vystihnout atmosféru rušné Paříže a menších kriminalnich případů, které vrcholí až k podsvětí. Zároveň v některých pasážích celkem dobře vyobrazil logické stárnutí hlavního hrdiny, čímž alespoň trochu posunul jeho charakter.  Protože jinak tady posun nevidin prakticky žádný. Maximálně  od hořké komedie k nucené kriminálce s ještě nucenejsimi humornými prvky. Jen jsem to nějak odzíval  a ani Noiret mě tentokrát extra nenadchnul. (13.09.2020)

No uz to neni takova sranda, jako prvni dil, ale on beztak ani ten prvni dil nebyla nejaka ultra komedie, kde by se clovek neustale chytal za bricho. Ale tentokrat je to tak pul na pul s vaznejma az dojemnejma momentama, na cemz ma velkej podil hlavne Noiret, kterej se z toho vychcanyho poldy, kterej vi, jak to chodi a kazdyho stahne o prachy trochu zmenil v starnouciho poldu, kterej uz vi, ze ho nic moc neceka a ze jeho zivot za moc nestoji. Ale neznamena to, ze by se konal nejakej velkej dojak, opet dojde na spoustu vtipnejch momentu a par prijemnejch vychcavek, ale precejen nektery fory uz jsou vyvarezny z prvniho dilu, takze tentokrat jen 4*. (01.01.2010)