Žít a zemřít v L.A.

co rict k filmu, ktery je v prvni polovine priserny a nesnesitelny, aby v druhe pulce zboril vsechna tradicni klise a stal se z nej nezapomenutelny zazitek? to live and die in l.a. je film pro vsechny, ktere uz nudi zabehnute postupy v akcnich filmech, s jednou z nejlepsich automobilovych honicek jako bonus. (02.02.2010)

Drsná kriminálka s hutnou atmosférou a nepředvídatelným příběhem.. Hlavní postava je rozporuplná, dlouze by se dalo polemizovat nad pracovními postupy, charakterem, morálkou.. Záporák je ovšem skvělý, Willem Dafoe nemá chybu, osobně bych mu udělila doživotí.. Závěr si s divákem (ne)pěkně pohraje, tedy u mě spokojenost.. (06.05.2022)

Friedkinův nemilosrdný (k divákovi i k postavám), testosteronem a elektropopem nabitý, nahotou ani násilím nešetřící neo-noir (velkoměsto, nevyzpytatelné ženy, cynický detektiv jednající na vlastní pěst) lze chápat jako hořký dovětek k Francouzské spojce. Největší ohrožení pořádku v Americe patřící yuppies nepředstavují drogy, ale padělané peníze; životní styl a metody hodných a zlých jsou srovnatelné a osmdesátkoví poldové mají sice stejně buldočí povahu jako Pepek Doyle, ale padouchy nestíhají primárně kvůli spravedlnosti, ale adrenalinu. Přemíra slastí, jež konzumní společnost nabízí, u nich způsobila otupělost, která je nutí hledat podněty extrémnějšího rázu. Riskantní hry se zločineckými esy jsou pro ně stejným adrenalinovým sportem jako bungee-jumping. Sledováni více dějových linií, preference odosobněných celků a fetišistický zájem o dobově příznačné fenomény (hudba, výtvarné umění, móda) svědčí o snaze nabídnout spíše portrét Zeitgeistu než jednotlivých postav, jejichž hledisko kamera přejímá pouze pro zesílení viscerálního efektu (honička, pohled oběti, na kterou míří zbraň). Kromě toho, že je tenhle dobrý-zlý film žánrově a vypravěčsky nekonvenční, ideové podloží americké společnosti 80. let z něj pochopíte líp než z libovolné učebnice dějepisu. 85% (08.08.2023)

Udělat takovejhle film, kde ani jeden charakter není nijak zvlášť sympatickej (snad kromě policajtovy milenky a informátorky), na to musí mít člověk žaludek. Nevím, jestli bych se chtěl setkat s Friedkinovo démony, soudě podle toho, jak autenticky zachycuje démony svých hrdinů :-). Ale rozhodně umí, existenciálně, religiózně, filosoficky to vždy dává dost námětů k přemejšlení, jenom v tomhle kousku jsou samozřejmě příšerný prvky z 80. let, syntezátorová muzika je jejich nejkřiklavějším příkladem, ale třeba automobilová honička je opět originální a skvělá. A některý scény jsou artefakty samy o sobě (např. pálení obrazu). (03.07.2011)

Pro Friedkina znamenali vosumdesátky kvalitativní sešup. Ono se taky není čemu divit po dekádě s Francouzskou spojkou, Exorcistem, Mzdou strachu. V To Live and Die in L.A. po letech zas neskrblí jak na nápaditosti tak trademarcích. Základ určitě dodala předloha, stejně jsem ale měl pocit, že je opět ve svém živlu. Drsné scény, nepředvídatelný děj, automobilové honičky. Jen tomu Petersenovi jsem umanutého poldu co se neštítí nějaké té špatnosti moc nevěřil. A děsivý dobový soundtrack, to už je kapitola sama o sobě ! (28.08.2022)