Zločiny a poklesky

"Byl to fajn chlap. Milý, slušný, vzdělaný, nic si nedovolil. No a pak jsme šli domů... Jenny nebyla doma, spala u své kamarádky. No, měli jsme už trochu upito a on mi řekl: Mám tě přivázat k posteli? Přivážu tě k pelesti. No a tak jsme to udělali." "Proč mi to říkáš? Jsi moje sestra, já takové věci nepotřebuji vědět." "No a jak jsem byla přivázaná... Tak si na mě sedl... A udělal na mě potřebu! A pak odešel." "Uááá, ty si tak pitomá! Proboha jak ty si pitomá. Od cizího chlapa se necháš přivázat k posteli. Mohl tě klidně zabít." "To by udělal mnohem líp." (12.07.2007)

Linie, kde si Alda střílí z tvůrce seriálu M.A.S.H. Larryho Gelbarta a Woody se vypisuje ze svých vztahových frustrací, je typicky Allenovská. Druhá s M.Landauem, jenž řeší morální dilemata a používá postupy, které všichni známe (racionalizace, odmítání) zase vůbec. Když se spolu na konci setkají, definitivně se potvrdí, že notorický neurotik hrál tentokráte se svým ohýbáním až druhý klarinet a přitom se ztrácel v houštinách filozofování. Až se švagr Lester dosměje nad střihovou vložkou s Mussolinim, nejspíš mu sebevědomě vpálí, že něco občas ohnul až přespříliš.. (26.11.2014)

Woody rozhodně patří k tvůrcům, o nichž se často nadneseně tvrdí, že točí "stále tentýž film". Aktuálně prožívané problémy i zážitky z dětství, niterně prožívané otázky ohledně náboženské víry i lidské sexuality, vlastní neurózy a pocity méněcennosti i břitká kritika společnosti (Alda hraje svého bohatého blba naprosto geniálně a přitom se až zdá, že hraje sám sebe) to všechno je pokaždé znovu a jinak smícháno do nesmírně silného a kupodivu i velmi originálního mixu, který přemýšlivého a citlivého pozorovatele nepochybně nemůže nechat chladným... Kdokoli jiný by se při tomhle způsobu práce vyčerpal během dvou tří filmů, Alen nikoli. Podobně silných, niterných, intenzivních filmů natočil desítky. Přitom jen tenhle jediný film nabízí tolik různých pozoruhodných témat, které se tu přitom jen tak lehce mihnou. Ostatně, zmíněnou tvůrčí potenci dokládá paradoxně i Match Point. To totiž není vykrádačka téhož... To je komplementární výklad, jiný stejný příběh, další varianta, která dopovídá to, co se tady naťuklo a navrch nabízí zcela jiné rozuzlení... Neuvěřitelné... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Exkvizitor, Matty, Cival, novoten (13.05.2011)

Je to teprve třetí Allenův film, co jsem viděl a musím říct, že se mi jeho filmy začínají hodně líbit ... obzvláště mám slabost pro stará kina, která jsou plná starých filmů, na které jen tak mimochodem jeho postavy chodí :-) Dále je tu ten existenciální humor, New York a příšerné oděvy, které se nosily na přelomu 80. a 90. let, brrr. Z herců samozřejmě musím pochválit svého oblíbeného Alana Aldu, jsem rád za každou příležitost, kde ho můžu vidět mimo MASH, Landaua, který mě před tímto filmem zaujal už coby Bela Lugosi v Edu Woodovi anebo mě neznámého Jerryho Orbacha, jako typického židovského gangstera :-) Woody Allen sám je herecky samozřejmě taky fajn. Nelíbilo se mi to tolik jako třeba Love and Death nebo Manhattan Murder Mystery, ale pořád kvalitní zážitek :-) (12.10.2013)

„Ohni něco, je to k smíchu. Zlom to, není to k smíchu...“ Tvorbu Woodyho Allena teprve se vzájemně pestrými pocity objevuji, ale tímhle filmem mě Woody po Haně a jejich sestrách už podruhé za poslední dobu potěšil. Je to vskutku pěkný tvůrčí posun od počátků ve znamení neotřelých crazy komedií často bez celistvého děje až ke komorním příběhům ze života obyčejných lidí, byť samozřejmě ani zde nechybí humor, stejně tak lze rozpoznat typický Allenův rukopis v dokumentárních vložkách či ukázkách ze starých filmů. Zaujal mě nejen příběh doktora ve vlastním zápasu se ctí a svědomím během svých morálních poklesků směřujících až k zločinu, ale i nenásilné promítnutí těchhto morálních otázek do vedlejšího příběhu filmaře a jeho tvůrčí práce. Přičemž celý film pěkně vyvrcholí přímo symbolickým dialogem mezi oběma hlavními postavy (doktorem a filmařem) nad tématy filmu a zločinu. Spoustu záblesků jemné ironie vystřídávají delší zádumčivé chvilky s posmutělou atmosférou, na jejíž vytvoření má úspěšný podíl i vizuál dvorního Bergmanova kameramana Svena Nykvista a zatímco chvíli se divák směje a baví se, jindy se uchýlí s vážnějším podtónem k hlubšímu zamyšlení. Martin Landau, kterého jsem jako herce viděl vůbec poprvé, zvládl výborně oscilovat mezi oběma polohy tragikomické postavy a Allen s Aldou v rolích téměř samých sebe výsledek určitě nepokazili. Pěkný kousek, za mě spokojenost. [80%] (14.08.2021)