Moji priatelia II

hlavna chyba tohto filmu je ze som ho nevidel ked som mal o 20 rokov menej :/ nie je to zle, a je to taka klasika z 80tych rokov, talianska komedia so vsetkym co k tomu patri, len - v dnesnej dobe mi ten humor pripadal skor trapny, miestami nasilu. proste doba sa meni a doba tohto filmu je uz za nami. napriek tomu - nebolo to uplne zle, miestami som sa dobre pobavil a pre vsetkych ktori su starsi ako tento film - oplati sa z nostalgie pozriet. (02.07.2012)

Pokračování skvělé italské komedie. Řekl bych, že tvůrci filmu na některé věci po skončení prvního dílu nepomysleli. Třeba na to, že doktor z prvního dílu měl být znám až po dospělosti Peruzziho syna, určitě také nepomysleli na to, že Noiret bude potřeba i v dalším dílu, proto je tento díl spíše vzpomínkový. To ale na kvalitě snímku vůbec neubírá. Opět kopa srandy v podání starých kamarádů. (02.10.2007)

Už dlouho jsem se u filmu takhle nenasmál. S touhle partičkou přátel se rozhodně nebudete nudit. Film jsem viděl už před mnoha lety a vim, že se mi to líbilo hodně. Teď jsem k tomu přistupoval trochu s nedůvěrou. Těch filmů, který jsem měl rád v dětství, ale o 20 let později mě to dost zklamalo, jsem viděl už hodně. Tahle komedie rozhodně nezklamala. Ke konci teda film trochu ztrácí dech a spíš se tak rozpadá na jednotlivý scénky, ale 4 hvězdy si rozhodně zaslouží... (09.09.2014)

Výborná komedie, které ohromně pomohl skvělý český dabing (Filmové studio Barrandov dabing 1985, Stanislav Fišer, Jiří Zahajský, Čestmír Řanda, Jan Schánilec, Otakar Brousek st.). Styl humoru, u kterého občas nebudete věřit že někdo dokáže takový gag vymyslet (lopata a křoví, narovnání šikmé věže, vybruslení z pokuty), ale s chutí se zasmějete. Parta dokonale škodolibých a ve své zlomyslnosti sehraných chlápků ve filmu, jehož časová osa je netradiční - nejprve se na jednoho z nich vzpomíná, poté retrospektivně přijdou scény i s ním. (27.09.2012)

Amici Miei, Atto II - (Před-)Poslední legrace. Parta cynických, vyprázdněných loserů podruhé. Pod slupkou téhle komedie se svíjejí černé útroby životního cynismu, misogynství a kdo ví čeho ještě. Pánové, kteří investují veškerou ubývající energii do prchání před manželkami, rodinami a zaměstnáními k životním gagům, které mají daleko k laskavé, neškodné legrandě, uznávají jediné pravidlo: nebrat nic vážně, kromě přátelství samého. Obrana téhle bašty je dojemná, protože se jedná zjevně o to jediné, o čem postavy nestihli poztrácet iluze. Film mi při poslední repríze několikrát připomněl Ferreriho žrací klasiku. Nejenže sdílí část hereckého osazenstva, ale navíc pod maskou bžundy vyjadřuje podobné životní postoje, jež může sdílet parta chlapů, kteří se chtějí užrat k smrti. Filmařsky rutinně zpracovaná existenciální bžunda pro nesnobské diváky a nevinná řachanda pro ty, kteří si svůj klíčící pocit životního zmaru ještě neuvědomují. (08.07.2016)