Moji priatelia II

Výborná komedie, které ohromně pomohl skvělý český dabing (Filmové studio Barrandov dabing 1985, Stanislav Fišer, Jiří Zahajský, Čestmír Řanda, Jan Schánilec, Otakar Brousek st.). Styl humoru, u kterého občas nebudete věřit že někdo dokáže takový gag vymyslet (lopata a křoví, narovnání šikmé věže, vybruslení z pokuty), ale s chutí se zasmějete. Parta dokonale škodolibých a ve své zlomyslnosti sehraných chlápků ve filmu, jehož časová osa je netradiční - nejprve se na jednoho z nich vzpomíná, poté retrospektivně přijdou scény i s ním. (27.09.2012)

Pokračování filmu Moji přátelé jsem viděl dřív než původní snímek. Je to gejzír nápadů a gagů, někdy hraničících s hodně černým humorem. Zejména scénka na hřbitově, kde u hrobu mladé, krásné ženy jeden z přátel pouhým postojem, zamáčknutím slzy a utrousenou poznámkou vytočí vdovce tak, že hrob zdemoluje, je neskutečná. Skvělá zábava, zejména pro českého diváka, který se rád pobaví na cizím neštěstí. (04.04.2012)

Bylo nás pět (a byli jsme pěkný parchanti). Volně spojené příhody party kamarádů, kteří by za fór prodali babičku, a to zcela bez nadsázky. A i jejich ostatní jednání je veskrze cynické. Píchat manželku někoho, s kým vždy následně přátelsky pohovořím, nebo dát syna do „útulku“, abych se o něj nemusel starat? Vystřelit si ze zhrouceného vdovce na hřbitově? Humor „Mých přátel“ se pohybuje od nevinných mystifikací či skoro happeningů až po zcela bezohledné žerty, přičemž když je třeba, nevyhýbá se ani přátelům. Jsou to sympatičtí kumpáni a člověk pobaveně sleduje, s čím přijdou tentokrát – a zároveň si uvědomuje, že je to mnohdy hodně přes čáru. A s věkem zjevně žádné zmoudření nepřichází. Jako by se tím snažili přehlušit nesmyslnost existence dle hesla „Dokud se chechtáš, tak na tebe nemůžou“. Jako by se tím aspoň trochu stávali škodolibými božstvy, trickstery, kteří jsou vlastně mimo dobro a zlo a pro svou zábavu převrací věci naruby… Každopádně skvělé. (05.07.2021)

Pokračování skvělé italské komedie. Řekl bych, že tvůrci filmu na některé věci po skončení prvního dílu nepomysleli. Třeba na to, že doktor z prvního dílu měl být znám až po dospělosti Peruzziho syna, určitě také nepomysleli na to, že Noiret bude potřeba i v dalším dílu, proto je tento díl spíše vzpomínkový. To ale na kvalitě snímku vůbec neubírá. Opět kopa srandy v podání starých kamarádů. (02.10.2007)

Amici Miei, Atto II - (Před-)Poslední legrace. Parta cynických, vyprázdněných loserů podruhé. Pod slupkou téhle komedie se svíjejí černé útroby životního cynismu, misogynství a kdo ví čeho ještě. Pánové, kteří investují veškerou ubývající energii do prchání před manželkami, rodinami a zaměstnáními k životním gagům, které mají daleko k laskavé, neškodné legrandě, uznávají jediné pravidlo: nebrat nic vážně, kromě přátelství samého. Obrana téhle bašty je dojemná, protože se jedná zjevně o to jediné, o čem postavy nestihli poztrácet iluze. Film mi při poslední repríze několikrát připomněl Ferreriho žrací klasiku. Nejenže sdílí část hereckého osazenstva, ale navíc pod maskou bžundy vyjadřuje podobné životní postoje, jež může sdílet parta chlapů, kteří se chtějí užrat k smrti. Filmařsky rutinně zpracovaná existenciální bžunda pro nesnobské diváky a nevinná řachanda pro ty, kteří si svůj klíčící pocit životního zmaru ještě neuvědomují. (08.07.2016)