Pokoj 237

Heleďte, já mám dumání o nesmrtelnosti filmového chrousta vážně v oblibě a s desítkami způsobů, jak vnímat Osvícení, jsem povšechně obeznámená, ale sorry, tohle je otravně namluvená, zhulenecky působící a nelogicky sestříhaná sbírka nesystematických, kavárenských a nepromyšlených dojmů mnohdy přejatých odjinud, která nemá úroveň ani průměrného DVD komentáře a chvílemi vůbec nesouvisí s obrazem – trochu ironické vzhledem k tomu, že se rozebírá dílo režiséra, který se vyjadřoval hlavně vizuálně. Právě kvůli nesystematičnosti a nespojitosti postřehů nelze brát předkládané interpretace vycházející z naprostých maličkostí příliš vážně (Kubrickův ksicht v mracích?! Dafuq?!) – což je upřímně řečeno poněkud bizarní, jelikož například myšlenka, že Osvícení pojednává na určité rovině o genocidě amerických Indiánů, je dnes vcelku obecně přijímanou teorií. Letmým nadhazováním odlišných povrchních interpretací navíc dochází k nezamýšlenému efektu, a sice naprosté odtrženosti od výchozího materiálu a klasickému diváckému dojmu „tamten si řekne, že je to o genocidě, tamten zas, že o holocaustu, další to chápe jako důkaz, že jsme nepřistáli na měsíci, každej v tom holt vidí, co chce“ – nelze tudíž než učinit lidový závěr, že kdo se film snaží vnímat trochu do hloubky, je pompézní, okázalý debil. O mizerné technické úrovni poznamenané krokováním, koktáním, nepřipraveností a nutností uklidňovat děcka řvoucí v pozadí ani nemluvě (ne, nedělám si srandu). Pro na první pohled za vlasy přitažené a zároveň fascinující, pečlivým studiem podložené, obohacující a přesvědčivě znějící rozbory tedy doporučuju jít radši za Robem Agerem na Collative Learning . (07.03.2013)

Tak tento dokument mě nechal zcela chladným. Nejrůznější konspirační teorie a spojování možného i nemožného nechávám na posudku každého zvlášť, ale i já jsem jako děcko dumal nad tím, proč se z hovna kouří, ale hlavu či nos jsem do něj nikdy nezabořil…Nicméně několik zajímavých věci jsem tu našel – Kubrickův film sice nepovažuju za nic extra závratného – nikdy jsem příběhu jako celku nepřišel na chuť, Kingovu knihu jsem nikdy nečetl a ani se nechystám – ale zdejší tvůrce poukázal na několik detailů – kterým jsem si během sledování nevšiml, nebo jsem ji nevěnoval příliš pozornost. Každopádně je tu i spousta blábolů a výmyslů zapálených hledačů – které si s prominutím můžou leda tak strčit do prdele!!! (21.01.2018)

Když se oprostím od povedeného sestřihání ukázek brilantních Kubrickových filmů, je dokument pouze snůškou několika individuálních odlišných hypotéz o významech všeho druhu. Některé zní zajímavě, jiné jsou přitažené za vlasy. Lidé věří, čemu chtějí věřit. Tím spíš, když se najde alespoň jeden člověk, co s vámi sdílí potrhlý názor. Můžete si hned myslet, že jste na to kápli. Ve většině případů ale půjde pouze o ujeté konspirační teorie typu, že 01/09/11 byl útok USA na USA. Každý ať si to přebere sám. (07.07.2012)

Kéž by některým našincům otevřelo oči... Velká výzva (nejen) pro databázové spřadače konspiračních teorií. Tenhle dokument ze své cesty do samého konce neuhne – po celý čas neuvidíme ani jediného z mluvčích, dýchatelnou „realitu“ zastupují hrané scény diváků koukajících se na Osvícení a analogie s jinými filmy od Kubricka. Divácké klaustrofobii nic nebrání. Interpretace jsou často výživou pro psychoanalytiky, třeba občas zabrousí do ideologie a výsostně neviditelné spoje hledají i dalšími způsoby. Toto je podstatné → konspirátorům nejde o to popsat film jako celek, výhradně vytrhávají detaily na okrajých obrazu, které (jak sami mnohdy oprávněně říkají) jsme si prostě nevšimli. Je příznačné, že se většinou nejedná o nejznámější scény. Některé argumenty jsou zábavné (falešný let Apollo 11, penis), jiné vyloženě trapné (Indiáni, Holocaust). Ovšem přínosné je proplétání více různých teorií v jedné chvíli filmu (často popisují tutéž scénu!); takový guláš zpochybní rázem vše. Tyhle pohádky dospělých, které podkresluje stále stejná hudební smyčka, jsou zjevně výrazem nejhlubších traumat oněch promlouvajících, fanoučci Osvícení jsou ti poslední, kterým bych tuto krutou hříčku doporučil. (MFF KV 2012) (01.12.2012)

Osvícení jsem vždycky považoval spíš za film zabývající se holocaustem a vyvražďováním Indiánů než film o člověku, kterému hrábne a chce vyvraždit svoji rodinu. Mizející předměty mezi jednotlivými záběry jsem bral vždycky jako parodii na horory a ne jako chybu. Už během první projekce jsem pochopil, že Nicholsonovy řídnoucí vlasy představují Hitlerův knírek atd. Ale teď vážně, tři čtvrtě stopáže jsem neměl nejmenší tušení, o čem to ti lidé mluví. Kubricka jsem vždycky obdivoval, ale to jeho neustálé zbožšťování, kdy jsou všechny nepodstatné chyby považovány za tvůrčí záměr, který symbolizuje to či ono, to by asi i jemu přišlo hodně mimo, kdyby ještě žil a četl/viděl všechny ty konspirační, z větší části ničím nepodložené teorie. Domnívám se totiž, že kdybych chtěl, najdu stopy vedoucí například k přistání Apolla 11 na Měsíci už v Prázdninách v Římě. Jako některé informace jsou zajímavé, to nepopírám, ale spíš takovým tím „Jak je něco takového vůbec napadlo?“ stylem. Je jasné, že když si film pustíte zároveň popředu i pozpátku, v některých scénách se budou jednotlivé postavy určitým způsobem prolínat, což může (ale také nemusí) znamenat to či ono. Ale není to tak náhodou u každého filmu? Ještě jedna poslední připomínka k tvůrcům filmu respektive lidem, kteří se v něm vyjadřují k jednotlivým tématům - když jsou takoví experti, tak proč nám, ignorantům, toho Stanleyho-Ježíše skrývajícího se v úvodu filmu na obloze za mráčky aspoň nezvýraznili červenou fixkou, abychom mohli konečně taky prozřít? (27.02.2013)