Série(2) / Epizódy(22)
Obsahy(1)
Unikátní seriál, v němž se známé osobnosti stávají detektivy a vydávají se na dobrodružné pátrání do minulosti. Na základě svého rodokmenu odhalují to, jak žili jejich předci, objevují netušené souvislosti, překvapivé informace, dojemné osudy. Historie naší země v příbězích jednoho rodu podle slavného formátu BBC. (Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (46)
Pořad zajímavý rovnou v několika rovinách, člověk může dostat impulz k tomu se začít zajímat o své kořeny, osudy předků seriálových "hrdinů" bývají občas dosti zajímavé a v neposlední řadě je hezké sledovat jak někteří aktéři touží po tom objevit a nebo naopak neobjevit něco konkrétního. Bohužel některé díly se upnou pouze na malou část onoho stromu. ()
Pořady přejímané od britských televizních médií české televizi prospívají. Všechny díly zajímavé, u některých osobností dokonce uvidíte nejen její kladné vlastnosti (např. Veronika Freimanová a její rozhovor s její vzdálenou příbuznou). Po dlouhé době sleduji téměř pravidelně čété jedničku v hlavním vysílacím čase. ()
Dosti rozporuplné pocity. Nicméně pár poznámek k věcem, jimiž se zabývám. Viewegha za osobnost (přirovnávat se k Singerovi mladšímu a Rothovi je drzost, pokud působí v české literatuře, proč ne třeba Poláček, Rakous, Olbracht, Hostovský, Aškenázy?) nepovažuju, vedle Achaba (Haidlera) působil jako nula, Achab naopak zářil, znalec hebrejských pohřebních nápisů je velký, vedle toho je neobyčejně vtipný a opravdový (zábavné bylo, když se jeden z obyvatel obce, z níž pocházel židovský předek Vieweghův představil jako Šalom, a já myslel, že zdraví). Škoda, že nebyl přítomen v dílu s Ester Janečkovou, korigoval by její romantizující představy o českém židovství. Zcela nepochopitelně v "jejím" dílu byl k slyšení klezmerový klarinet a Tumbalajka, tedy hudba, kterou žádný český žid v 19. století na české vesnici jakživ nikdy neslyšel. Samotný díl o předcích Janečkové navíc ukázal, jak silné osobnosti byli bratři Ornestovi (Ortenovi), každý z nich by si zasloužil pořádný pořad, vedle nich je Janečková úplná nula. K tématu měla co říci i vrstevnice Zdeňka Ornesta Dagmar Lieblová (předsedkyně Terezínské iniciativy, organizace přeživších terezínských vězňů), její rodinný příběh je velmi silný - tatínek byl zavřen za 1. světové války za aktivity (dostudoval medicinu až po válce) v českém národním hnutí (což dnes všichni oslavovatelé monarchismu neradi slyší, vžyť přeci my plebejci jsme méněcenní), rodina k židovství měla (a má) velmi slabý vztah, v čemž je zcela typická pro české židy. Z osobní zkušenosti ji považuji za mnohem silnější osobu pro takovýto typ pořadu (který mi přijde zbytečně nafouklý a málo spolupracující s odborníky na 19. století, archiváři jsou přeci jen více úředníci, místní nadšenci jsou právě jen nadšenci, ale chybí jim obecnější rozhled). Legrační také bylo, jak Ester Janečková musela zajet do archivu v Terezíně, aby zjistila, kdy Zdeněk Ornest s maminkou byli zde vězněni - to jsou celkem běžně zjistitelné informace díky Terezínské pamětní knize. Pokud mě sluch nešálil, tak nějaký amatérský genealog říkal něco o tom, že židé mají zakázaný alkohol - kde proboha k této blbosti přišel? O šábesu se pije víno, o svatbě také, na simchat tojre je povinnost se opít. Když už tvůrci nesmyslně do pořadu zařazovali klezmer, mohli si zjistit, že existují třeba písně jako Maške (kořalka), Glezele vajn (sklenička vína), Glezele lechajim (skleničku na život) apod. Taky mám mírně pocit, že pořad vznikal tak trochu pro vojenského historika E. Stehlíka (Freimanová, Fialová), který se mohl tak opět pochlubit - podle něj slušivou - uniformou. ()
Halíkova sebechvála a věčné moralizování mě znechutily. O jeho rodokmenu jsem se nedozvěděla takřka nic. Všudypřítomného exhibicionistu Viewegha si mohla čt odpustit. Ester Janečková mě nudila, btw je nudná vždy. Jolana Voldánová se mi líbila, za ni je ta hvězdička. Na víc jsem nekoukala a nikdy nebudu. ()
Zajímavý formát, bohužel převzatý za zahraničí. Proč někdo něco takového nevymyslí u nás? A přitom je to vpodstatě úplně jednoduchý námět. --- Vezmeme osobnost (serebrita mi je čím dál více odporným slovem na nějž mám alergii) a vydáme se s ní časem zpět stromem života k posledním dodhledatelným možným záznamům o jejím rodu. Jako každé cestování do minulosti, je to napínavé zajímavé a někdy bohužel velmi smutné. U Ester Janečkové mi bylo rovnou jasné, že většina stop po předcích bude končit v plynových komorách nacistických vyhlazovacích táborů... Velmi se mi líbil díl s Viktorem Preisem. nejen, že si ho vážím jako herce a člověka, ale cesta k jeho kořenům byla velmi zajímavá a bylo velmi dojemné, když štáb na jednom ze hřbitovů odstranil z náhrobního kamene novou desku, pod níž byla původní s vytesanými podobiznami jeho strýce a dětí, kteří všichni zahynuli při omylném náletu na Prahu amerických fortressů v roce 1945 a které pan Preis takto viděl poprvé. - V té jednoduchosti námětu je zkrátka ta krása. Ty vybledlé fotografie, rytiny, podobizny na plátně atd.. těch dávných lidiček jsou bonusem pro zvídavého diváka a pokladem poznání pro účinkující osobnosti. * * * ()
Reklama