The Green Inferno

Politicky korektní kanibalský film v němž zakrývají "prsa" i devítiletým domorodkám? No to mě píchni do oka. Chyběl jim tam ale nějaký ten Asiat. Navzdory vší krvi a nějaké snaze o sociální kritiku (včetně trapného a laciného vegan vtípku) docela nuda upřednostňující vizuální stránku věci před jakoukoliv ostatní. Rothovým nejlepším filmem tak pořád zůstává jeho prvotina. A pořád je lepší herec než režisér. (30.07.2016)

Milý příspěvek do téměř mrtvého žánru kanibalských filmů, který vytěžil maximum (ale ne všechno) z filmů uvedených v závěru titulků. Nádherná příroda, naivní mladí Američané (kromě jejich vůdce) a domorodci, kteří jakoby vypadli z filmu Maska rudé smrti. Zde těžko vymýšlet něco originálního, takže poučený divák jistě překvapení nečeká. Omladina se vydá do Amazonie, při návratu se porouchá letadlo (moc hezké přistání v bujné zeleni okořeněné např. setkáním se stále se točící vrtulí), zajmou je divoši...no a pak už se chystá hostina. Chyběly mi souboje zvířat na život a na smrt (nojo, dnes by neprošly) i naražení na kůl, které se nabízelo. Zajímavým momentem bylo využití marihuany, kdy se člověk musel smát společně s domorodci - nejrozkošnější pak bylo děvčátko prchající s obří nohou. Vůbec se u filmu hodně nasmějete. Omladině jsem samozřejmě přál to nejhorší, těšil jsem se na rituál s pannou a na to, jak bude skoncováno s největším hajzlem. Ne všeho jsem se dočkal...ale nechť. Snad jen ti mravenci byli příliš digitální (v originále použil Deodato skutečné). Gore umírněné, to mne do jisté míry zklamalo. I tak se jako fanoušek žánru přikloním k vyššímu hodnocení, byť na Deodatovy Kanibaly tohle prostě nemá. (19.10.2015)

Prvních 40 minut bylo nesnesitelných. Nedělo se lautr nic, pokud člověk nepočítá plánování nesympatických individuí, které se chtějí jet do deštného pralesa připoutat k buldozeru. Když se pak konečně hlavní hrdinové dostali do spárů rudochů, kterým vládne docela sympatická šamanka a srandovní mistr popravčí, zdálo se, že se začne blýskat na lepší časy, protože seznamovací porcovačka byla opravdu výživná a já jsem doufal, že podobných chuťovek nabídne film víc. Jenže chyba lávky. Děj se pak přesune do klece, kde se vězni baví sraním, honěním, sebevražděním a dalšími podobnými kratochvílemi, kterými dávají najevo, že jsou to retardovaní idioti neschopní souvislejší myšlenky. Jo, občas nějaká krev vystříkne nebo se natáhne střevo, ale nejedná se o nic, co by budilo silnější dojem. Vše korunuje závěr, ve kterém mě hlavní hrdinka opět přesvědčila, že je totální kráva. Nevím, proč jsem od Rotha vůbec očekával něco kloudného. 30% (24.10.2015)

Podla mna uplne v pohode. Staci sa naladit na vlnu Eli Rotha a je hotovo. The Green Inferno urcite nerobi hanbu inym zanrovym filmom. Ti ktorym nevonia komedialna stranka filmu nemali po filme ani siahat.. ved to uz ukazovali trailery.. tak nebudte smiesny 70% Po Cabin Fever najlesi Roth. Take dobre 3 hviezdy, ale kedze je canibal filmov malo.. nadhonocujem. (17.10.2015)

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)