Francúzska spojka

Tohle je film z doby, kdy americký detektiv nemusel být nadpřirozená bytost. Friedkin zboural veškeré do té doby zažité šablony, ukázal realitu policejní práce. Nemůže se podařit úplně všechno, na co policisté sáhnou, vyšetřování je zdlouhavý proces plný nudné a mravenčí práce. A tak se díváme na sledování podezřelých, kteří jen tak bloumají po ulicích. Vidíme Doyla, který postává naproti luxusní restauraci, v níž si dopřává Charnier opulentní oběd, jak žmoulá chladnoucí kousek pizzy a zapíjí ho kávou z papírového kelímku. Friedkin jde v zobrazování reality ještě dál, nepostačí tento ukázkový kontrast, nechá překupníka drog jít odpočívat do hotelu a Doyle zatím mrzne před budovou. Únava, prokřehlost i psychické vyčerpání, to vše je následně přímo hmatatelně cítit z Doylova projevu v závěrečné scéně této sekvence. Legendární honičku automobilu s nadzemkou netřeba zmiňovat. Ale jednu scénu bych přeci jen ráda vypíchala. Když se Pepek snaží očima hledat na protějším nástupišti zabijáka, dopouští se Friedkin geniálního režijního nápadu. Totální splynutí kamery s hlavní postavou, divák je absolutně vtažen do děje a stává se jeho součástí. Tahle scéna by měla být zapsána velmi tučným písmem ve všech učebnicích kinematografie. Pořádný kus poctivé práce odvedl Gene Hackman. Jeho Doyle je nekompromisní, tvrdý chlap, který jde houževnatě za svým cílem. A Hackman je v tomhle jako obvykle na 100% uvěřitelný. (26.06.2011)

Veľmi drsná kriminálka starej školy. Sympaťák Hackman ako policajt, nesympatický Ray ako gangster, čiže dokonalý casting. Náhodní mŕtvi civilisti pri prestrelkách, kontrast medzi životom policajtov a bohatých gangsterov, kultová automobilová naháňačka pod dráhou metra, nezabudnuteľné finále, ktoré neprinesie polícii očakávené zadosťučinenie. Nekompromisný, hektický akčný film, jeden z najlepších predstaviteľov kriminálneho žánru v histórii a najlepší Friedkinov film. Druhej časti sa prekvapivo podarilo udržať krok a tempo. (02.06.2012)

Role drsného a neústupného detektiva ''Pepka'' Doyla Genu Hackmanovi špičkově sedla a zaslouženě za ni obdržel Oscara. Honička ''Pepka'' s nadzemkou byla naprosto úchvatná a patří k naprostým vrcholům všech akčních kriminálních snímků staré školy (stavím ji na stejnou úroveň jako legendární honičku Steva McQueena v Bullitově případu). Jeden z těch syrových a drsných snímků, který tvaroval ony neústupné detektivy, které známe v dnešní době...... (28.09.2007)

Musím úprimne povedať, že som mierne sklamaný. Je to snímok poplatný svojej dobe, vtedy to určite neuveriteľne zapôsobilo. Nadčasovým sa ale snímok nestal, aj napriek toľkým významným oceneniam. Rovnako sa pravdepodobne bude pozerať o 20 rokov aj napríklad na Crash. Ten rok proste asi nič lepšie nebolo, teda aspoň v očiach akademikov. Suma sumárum ale podarená kriminálka s profesionálnou technickou stránkou a hereckými výkonmi. (08.12.2010)

Další slavný thriller z let sedmdesátých, který mě značně překvapil svojí neurvalostí. Nejen že totiž sledujeme práci dvou nevybíravých detektivů, kteří se s ničím a nikým nemažou, ale ruku v ruce s tím se chová i kamera a střih. Celek je tak podivně drsný a zároveň téměř odfláknutý, že jsem nebyl schopný určit, jestli to byl režijní záměr anebo omyl. Můj vnitřní zážitek z filmu to ale ovlivnilo natolik, že bych si příště pustil radši třeba Drsného Harryho. 6/10 (27.09.2015)